Reforma zdravotnictví

Výraz reforma je slyšet z úst našich politiků už dlouho, dokonce moc dlouho na to, aby se konečně začalo něco dít. Stalo se a ministr Julínek do toho opravdu šlápl.  

Ach, ty poplatky

 Jeden z velkých „boomů“ zvaných poplatky nastal ještě za vlády ČSSD v roce 2005, kdy se dle zákona č. 634/2004 Sb., o správních poplatcích s účinností od 16.1.2005 zavedly některé nové poplatky a některé se bravurně zvýšily. Týká se to poplatků za jednotlivé správní úkony. Velké množství správních úkonů, jichž se poplatky týkají, potřebují ke své činnosti spíše podnikatelské subjekty, které si je mohou uvést jako náklad, čímž si snižují základ daně a tím i vlastně daňovou povinnost. Jistě, i nepodnikající občané musí hradit správní poplatky, ale řekněme si, jak často kupujete nové auto a platíte za jeho registraci, jak často si vyřizujete občanský průkaz, pas, chcete potvrzení o bezdlužnosti na úřadech v rámci běžného života? Co z toho vyplývá? Tyto až tak nikoho nebolí, o čemž svědčí i slabá odezva postižených a žádná politiků v době jejich zavedení.

 Poplatky ve zdravotnictví jsou ale hrazeny jen občany, a to jednotlivě. Ti si je do nákladů dát nemohou. Pravda, na pohotovost se často nechodí, aspoň nehypochondričtí občané, v nemocnici taky určitě mnoho z nás často a dlouho nezůstává, ale v případě, že tam jste a nejste důchodce, který má důchod stejný pořád, ale zaměstnanec, přijdete o peníze z výdělku, pobíráte nejdřív žádnou pak malou a poté větší, přesto nic moc nemocenskou a ještě si musíte hradit pobyt v nemocnici. Tím se sníží po dobu nemoci a krátkou dobu po ní následující vaše životní úroveň. No, nemoc si nevybírá.Vládní činitelé, někteří, několikrát sdělili davu, že doma přece taky musíme jíst. Dobře, určitě se budeme v nemocnici stravovat a za 60,- Kč denně se za celý den jistě doma moc nenajíte. Snad jenom ti důchodci to zvládnou, jsou zvyklí, reálná hodnota jejich důchodů asi fakt není nic moc a musí hodně šetřit. O kvalitě stravy v nemocnicích psát nebudu. Ale co tam projí sotva narozené mimino? Že by jejich matkám dávali dvojitou stravu, aby měly dost mléka na kojení? Jestli tedy tento poplatek myslí vláda opravdu jako příspěvek na stravu, tak proč se ohrazují pobytem mimina v inkubátoru? Apropó, všichni novorozenci inkubátorem neprojdou, myslím, že většina se jich rodí zdravých a donošených. Takže dobře, hradíme i nemocniční lůžko. (Ale proč ty mrňata?) Ve večerních zprávách na Nově se redaktoři podivovali nad tím, že magistrát pár dní po narození drobečka chtěl poplatky za odpad. Není placení za mimina v nemocnici podobný problém? Ne, chtějí peníze „hned“ při narození, ne až za pár dní. Poněkud nešťastné.

 Dalším, poněkud zvláštním případem, je opět platba u dětí, které nejsou poživatelem žádného příjmu, zdravotní pojištění za ně hradí stát, přitom poplatky platí rodiče. Takže u 4-členné rodiny se 2 dětmi a 2 vydělávajícími dospělými jdou poplatky za lékařskou péči ze dvou příjmů za 4 lidi. Zdravotní pojišťovna však bude počítat pětitisícové konto přečerpání finančních prostředků za lidi 4, takže běžná rodina s malými dětmi, ač celkově přečerpá, dejme tomu vůči 2 příjmům, 10.000,- Kč za péči lékařů, stejně jim pojišťovna nic nevrátí, pokud nepřečerpají prostředky na 1 osobu. Asi bude nejlepší chodit s dětmi k lékaři na střídačku, ale psát všechnu péči na dítě jedno. To jsou ale už takové hypotetické úvahy.

 Výhrady k reformě

 Mým názorem je, že třicetikorunové poplatky u lékařů jsou opravdu regulační a mají své opodstatnění. Vadí mi ale přesně to, co řediteli vrchlabské nemocnice. Proč mají platit poplatky lidé bez jakýchkoli příjmů, tj. děti? Důchodce pobírá důchod, nepracující podporu v nezaměstnanosti nebo sociální dávky, běžný občan ČR pracuje nebo podniká a má příjem, ale děti nepobírají nic, pokud od 15-16 let po ukončení základního vzdělání nepracují, což málokteré, a to už je pak „pasováno“ na dospěláka. Přídavky na děti už moc nepočítejme, právě o ne většina rodin přišla.

 Další výhradou je nepřehledné pojištění, jehož změny se, naštěstí, připravují. Tímto chci reagovat na příspěvek ‚Štěpána Binka, který se negativně staví k pojistným plánům na míru. Mně se tento nápad velmi zamlouvá. Chápu, že nejsme všichni lékaři, ale poradit se se svými lékaři přece můžeme. Navíc, je málo lidí, kteří by neznali rodinnou anamnézu, k tomu nemusí být nikdo lékařem. Měl-li někdo v rodině rakovinu nebo jinou těžkou nemoc, je-li předpoklad dědičnosti těžké nemoci, to se přece v rodinách ví. Tak proč se na tuto eventualitu nepřipojistit? Nemyslím si, že by měla vláda zrušit zákonnou povinnost zdravotního pojištění, to určitě ne. Taky si nemyslím, že by měly zdravotní pojišťovny fungovat jako právnické osoby bez kontroly státu, to už v žádném případě ne.

 Moje vize je taková:

-         stát nechá zákonnou povinnost zdravotního pojištění v základním určeném standardu,

-         občan si však bude moci standard upravit dle vlastních představ, ne snížit, ale připojistit se, třeba i na úhradu poplatků u lékaře,

-         každý občan uzavře se svou zdravotní pojišťovnou samostatnou smlouvu o zdravotním pojištění tak, jako například u životního či úrazového pojištění,

-         občan, který si nebude moci dovolit nebo nebude chtít si připojistit zdravotní péči nad běžný standard, bude mít od přechodu na nový způsob pojištění automaticky uzavřenou smlouvu na standardní péči se zdravotní pojišťovnou, dál bude srážkami ze mzdy hradit zdravotní pojištění jako dosud,

-         občan, který si připojistí nadstandard, si pojištění bude hradit přímo sám, nebo základ mu odvede zaměstnavatel, zbytek doplatí sám,

-         v rámci svého pojištění bude mít občan pojištěno i své dítě, čímž stát ušetří na platbách za děti, přenos této zodpovědnosti ze státu na občana by měl stát kompenzovat vyšším odpočtem na dítě z daní (úspora pro stát sice ne až taková, ale přenos zodpovědnosti na rodiče je důležitý i z hlediska kontroly výdajů pojišťovny),

-         pojišťovny budou muset vždy ke konci roku podat vyúčtování každému pojištěnci, aby bylo jasno, co se z jeho pojištění hradilo, a to včetně úhrad za péči o jeho potomky a včetně výroční zprávy pojišťovny nebo přehledem jejích výdajů (princip solidarity by měl být zachován, ale opět pod kontrolou těch, kteří to platí),

-         stát bude pořád garantovat platby za důchodce, nezaměstnané a jejich rodiny (zde do doby, pokud si nezaměstnaný nenajde práci),

Když něco platím, chci vědět, kam moje peníze jdou. Pokud jsou filtrovány několika subjekty, kteří na nich mohou profitovat (státní pokladna, pojišťovny), kdy se určitě se cestou k příjemci poněkud rozmělní. Bude-li však pojišťovna prostředky dostávat od pojištěnců přímo, pod kuratelou ministerstva, s povinností zodpovídat se ministerstvu a také pojištěncům, mělo by to být více vidět v jejich příjmech i ve výdajích na zdravotní péči.

 Nesouhlasím však s názorem, že by pojišťovny neměly vydělávat. Právě na platbách za nadstandard, za zisk z prostředků, které nebyly nutné k úhradám zdravotní péče (z těchto prostředků by měla jít část zisku do fondu, z něhož by se hradily specifické a drahé léčby a zákroky, případně věda a výzkum ve zdravotnictví), zbytek by byl zisk pojišťovny, který by byl odměnou za správu zdravotního pojištění. Pojišťovny by mohly navíc omezeně s volnými prostředky manipulovat a investovat je. Myslím ale opravdu omezeně, například do státních dluhopisů. Opět pod dohledem státu. To by však mohla dělat pouze z prostředky ze zisku, ne určenými na lékařskou péči pojištěnců.

 Zdravotní pojišťovny by měly být ziskové. Měly by se také podílet na vědě a výzkumu ve zdravotnictví a především na prevenci. Ale ne způsobem podle informace, která kolem mne prošla, že dají 1.000,- Kč každému kuřákovi, když prokazatelně přestane kouřit. Toto je diskriminace nekuřáků. Normální je nekouřit. Myslím, že by více pomohlo, kdyby poživatelé drog museli platit dražší zdravotní pojištění – riziková skupina – a měli by si část zdravotní péče, jinak hrazené pojišťovnou, hradit přímo z vlastní kapsy. Tento zásah by byl, myslím, více motivující. Berou totiž drogy dobrovolně a jsou rizikovou skupinou. A prokázat, zda berou nebo neberou, budou muset lékařským potvrzením.

 Jistě, jedná se o moji vizi. Do státní kasy odvádíme určitě dost na daních, ať už přímých, či nepřímých, sociálním i zdravotním pojištění. Čerpání těchto prostředků by mělo být cílené a efektivní. Takové „medvědí“ dohadování o stavbě nákladných sportovišť a golfových hřišť, když některé sociální ústavy a podobná zařízení přežívají, nebo jim byly prostředky ze státního rozpočtu ubrány, je nemorální. Ale to už je na jiný příspěvek.