Kdo byla Milada Marešová?

Nedávno jsem listovala nějakým ženským časopisem, konkrétně Vlastou č. 15/2008 a na straně 38 jsem objevila zajímavý článek o jedné zajímavé ženě. A protože se blížily květnové volné dny, udělaly jsme si dcerou výlet do Brna. V Moravské galerii v Pražském paláci je výstava, která ukazuje dílo Milady Marešové, zapomenuté české malířky.

Milada Marešová: Na plovárniFoto: Lucie Mlynáoová

Milada Marešová měla pohnutý život. Narodila se v roce 1901. Byla jednou z prvních vzdělávajících se žen, absolvovala Akademii výtvarných umění v Praze, studovala u Vojtěcha Hynaise, později u Františka Kupky v Paříži. Více o jejím životě na http://www.moravska-galerie.cz/cs/vystavni-akce/milada-maresova/. Zabývala se malbou, ztvárňovala běžný život věcně a skutečně. Její práce je přesná, jasná, se smyslem pro detail. Její obrazy dceru a mne velmi oslovily. Nejsem žádný odborník na výtvarné umění, mám jenom ráda hezké věci. Výstav jsem již viděla hodně, ale tato na sebe upozorňuje specifickou prací Marešové a její rozsáhlostí. Marešová rovněž ilustrovala knížky a časopisy, navrhovala divadelní scény. Její kresby a návrhy divadelních scén, kostýmů, dokonce fotografie představení, jejichž scény navrhla, to vše můžete na výstavě vidět.

Jako první vytvořila Marešová tzv. domácí biograf, vymyslela a nakreslila čtyři filmy pro pobavení rodiny. Tyto filmy jsou v jednom z výstavních sálů galerie průběžně promítány.

Během války Marešová spolupracovala s protifašistickým časopisem V boj, byla Němci zatčena a odsouzena k 12 letům vězení a 10 letům ztráty cti. Kresby z káznice ve Waldheimu věcně i satiricky ukazují život vězeňkyň.

Po válce se 20 let věnovala pouze ilustracím, až v 60. letech minulého století začala znovu malovat. Zemřela v roce 1987.

Výstava je tematicky rozdělena na několik částí, které na sebe plynule navazují, a to od počátků její tvorby přes její pobyt v Paříži, exotiku a etnické obrazy, život na periferii 30. let, typologii ženy, kresby z v káznice, divadelní scény, ilustrace knih.

Její práce mají velký emoční a realistický náboj. Tváře znázorněných osob jsou propracované tak, že můžete přímo vyčíst pocity dotyčné osoby. Doslova cítíte jejich radost, bolest, životní zkušenost. Objevila jsem hodně zajímavých obrazů, jako Tři ženy v kavárně, Pražská kavárna, Ze sirotčince, Procházka s dvojčaty, Matka s dcerou, Pařížská tančírna, Těhotná, Vdova, Nevěsta, Plovárna a spousta spousta dalších. Rozsáhlá tvorba. Například na obraz Pražská kavárna jsem se vydržela dívat tak dlouho, dokud jsem „nepřečetla“ všechny znázorněné tváře. Ženu, očekávající pohár, který jí číšník nese, muže, sledujícího spolusedící ženu, osamocenou ženu u stolečku. Z obrazu Matka s dcerou přímo čtete matčinu vůli k tomu, aby se dcera na plese zadala a domýšlivost dcery – mladé dívky, která vedle ní kráčí v očekávání nové zkušenosti. Z tváře Vdovy přímo čiší bolest a strach z očekávání, co s ní po smrti manžela bude.

Výstavní síň opustila dcera za 3 hodiny. (Já za méně, protože jsem byla ztuhlá chladem, což je jediná výtka k výstavě. Kdyby jste se tam šli podívat, oblečte se.) Kdybych bydlela v Brně, určitě bych se ještě zašla kochat. Doporučuji všem. K výstavě vyšla i publikace Milada Marešová, malířka nové věcnosti. Výstava potrvá do 25.6.2008.