Budou lékaři za vyšší mzdy k pacientům milejší?

Známe to všichni: Přijdeme k lékaři a často si myslíme, že ho vlastně obtěžujeme - svými bolestmi. Pokud se mu svěřujeme, dívá se na nás nedůvěřivě, téměř jako bychom si vymýšleli. Pak si něco píše a podá nám recepis s krátkým sdělením, ať to či ono. Pokud se ho však dovolíme zeptat na názor, resp. polemizovat s diagnózou či lékem, dostáváme se pod sekeru kata. Ještě slovo a …

Většina z nás se potkává s lidmi - jako se zákazníky. Když k nám tento člověk přijde, víme, že nám nese obživu. Pokud si u nás něco nakoupí, přinese peníze na naše platy. Pokud ne, tak nás brzy propustí.

Je to u lékaře jiné? Není! Chápu, že chtějí víc peněz. Ok. To chce každý. Je pravda, že mají těžkou školu a pak náročnou práci. A měli by mít asi více než dobrý instalatér (kterého si ostatně vážím).

Teď získali 2 mld. Kč. Ale z jakých peněz? Našich! Jsou to naše peníze, které jsme odvedli státu. Nemají tedy povinnost v nás vidět své „pány“?

Že je to revoluční myšlenka? Možná tak pro lékaře. Pracuji v advokacii jako koncipient. Když přijde klient (a to například pracuji i pro charitu – tedy i klient neplatící), podám mu ruku, pomohu mu z kabátu, zeptám se, co by rád za nápoj a usmívám se na něho a poslouchám jeho problémy. V té chvíli je můj pán, protože mi nese peníze (nebo dobrý pocit, že mu mohu pomoci). Hlavně je to však člověk jako já, který za mnou přišel v důvěře, že mu mohu pomoci a mojí povinností přeci je ho nezklamat.

Že mi lékař nesundá kabát - chápu, že mi nenabídne nápoj OK, není čas, ale že mi nepodá ruku, nezeptá se, jak se mám s úsměvem na tváři, to mne štve. A dorazí mne svým pohledem či komentářem, pokud jsem zvídavý, co se mnou je či co je to za léky a zdali není jiný.

Jsem pro zvýšení platů, ale ruku v ruce s tím musí jít zvýšení úcty k nám pacientům.  Zároveň s podepsáním dohody s obory by měl být podepsán závazek lékařů, že mne budou jako pacienta ctít a budou se ke mne, chovat mile.

Obávám se, že po dobrém to nepůjde. Navrhuji demonstrace. Co vy na to?