Billboardy nestačí, socialisté slibují lidem i přes telefon

Lidé v mém okolí nadávají na „nezávislý“ klip Issové s Mádlem. Jako mladý člověk ho chápu jako dobrý fór a záleží na každém, zda si ho pustí, nebo ne, a jaký si na něj udělá obrázek. To ČSSD valí do Pražáků své ideje, ať chtějí, či nechtějí. Stačí mít telefon. A nejen pevnou linku.

Taky nenávidíte telemarketing? Občas mívám fóbii z cizích čísel, protože 3/5 z nich nejsou osobní hovory, ale naopak reklamní. Někdy prostě nezvedám, smůla. Protože tu mě lákají na schůzku s finančním poradcem a odvolávají se na mého známého, kterého jsem dva roky neviděl, tam mi zase cpou lepší tarif atd. A to mám štěstí, že bydlím v Brně, jinak by mě jako Pražáka ještě otravovalo call centrum ČSSD.
Po přečtení internetového článku a zhlédnutí víkendové reportáže v České televizi, které byly o tom, jak ministr Pecina obvolává případné voliče ČSSD, se mi zvedl žaludek. A to nejen z toho, že právě tato osoba byla ještě začátkem roku politicky nezávislou, ale i stylem, jakým levičáci lidi „zpracovávají“ osoby na druhé straně linky.
Američtí poradci „socanů“ jsou tedy pěkní vykukové a z předvolební kampaně dělají demagogii největšího rázu. Nestačí jen nesplnitelné sliby na billboardech, trapné hry typu Člověče, nevole je! (ale byl to dobrý nápad, aspoň trochu jsem se u toho pousmál, což ostatně u těch vět typu Snížíme zadluženost ČR na polovinu do konce roku 2013 dělám taky, možná se směju ještě víc a kroutím u toho hlavou), levičáci musí sbírat každého voliče ještě i přes telefon! Námitky typu Klaus to kdysi dělal taky, neberu. Byl to jen záznamník, tady vás ukecává školený pracovník, telefonista, kterému zvláště staří lidé nakonec klidně slíbí modré z nebe. Vím, jak to chodí, kamarádů v call centrech mám dost. Někteří se za to ukecávání dokonce stydí, ale jinou brigádu prostě nenašli a prachy jsou prachy, že?
Jaké jsou tedy socialistické fígle? Zaprvé začneme u manuálu, kde má každý telefonista jasně napsáno, jak má na kterou výtku reagovat. Stačí si přečíst historku o panovi Marianovi, kterému ve výše uvedeném článku volal Petr Hulínský. Pan Marian bere kupu prášků, a tak jej hned socialistický telefonista označil jako typického voliče ČSSD, pochlebovač jeden. To jako můj děda, který bere x léků na srdce denně nemůže být pravičák, nebo co? Prostě a jednoduše máte jako člen call centra v manuálu přesně napsáno, jak ve které situaci reagovat, což dokáže zapůsobit. A hlavně na starší lidi, na které je vlastně volání zaměřeno. Protože která mladá rodina má doma ještě pevnou linku? Většina z nás už má jen mobily, případně využívá bezplatných internetových hovorů… 
Zadruhé si vás socialisté po telefonu postupně zpracují. Nebyl jste při prvním hovoru rozhodnut, koho volit? Bezva! Zavoláme vám znovu, budeme vás otravovat ještě den před volbami, ať nám tam ten „oranžový“ hlas do urny hodíte! Navíc, jak přiznal článek, stranické špičky volají právě těmto „předpřipraveným“ voličům, kteří nejsou ještě rozhodnuti. A tak oslovení snadněji získají dojem, že se o ně někdo opravdu zajímá (a nedojde jim, že jen kvůli tomu, ŽE JE PŘED VOLBAMI, po volbách si můžou třeba chcípnout bídou) a vyšší vedení pravděpodobně tyto nerozhodnuté občany líp ukecá… Takže na typickou větu: Nemám čas, zavolejte jindy, raději zapomeňte. Oni vám opravdu zavolají jindy, klidně i den před volbami, otravy se nezbavíte.
Zatřetí socialisté na začátku proklamovali, že budou volat jen na pevné linky. Jaké to bylo překvapení, když se v reportáži ČT objevila oslovená, která vůbec netušila, kde na ni oranžoví náhončí vzali číslo. Mobilní. Vedení strany se poté dušovalo, že existuje něco jako obecná databáze mobilních čísel. Ať si existuje. Jenže ne každý asi ví o tom, že je v takové databázi zapsán…