Úvaha o penězích

Budu si tady jen tak nahlas uvažovat o penězích. Nemusíte se mnou souhlasit, nebo můžete. V obou případech budu rád za (slušnou) diskuzi.

Už mnohokrát jsem zaslechl, že lidstvo se dostalo do té fáze, že "dluh je nesplatitelný". Nevím, který přesně dluh mají na mysli, ale prostě dluh je nesplatitelný. Já si to nemyslím. Proč?

Uvažujme teď o dluhu mezi dvěma fyzickými osobami. Řekněme, že jsem si půjčil od kamaráda 100 tisíc, které tak nějak nesplácím, protože na to prostě nemám. Časem se ale dozvím, že ten můj kamarád má milenku, řeknu mu, že jestli mi neodpustí ten dluh, tak ho prásknu. Kamarád (v té chvíli už nejspíš bývalý) mi řekne, že dluh je vyrovnán.

Abychom nebyli tak negativní ... třeba se spolu krásně opijeme a cestou z hospody jde kamarád na červenou, já ho strhnu zpět na chodník a zachráním mu život. Kamarádova vděčnost nezná mezí, tak mi ten dluh prostě odpustí. Podobných situací mezi dvěma fyzickými osobami lze vymyslet spousty.

Teď si vezměme na paškál dluh mezi dvěma firmami. Tam se nesplatitelný dluh dříve nebo později vyřeší tím, že dlužící firma prostě zkrachuje. Věřitelská firma sice "ostrouhá", takže de facto není splaceno, ale dluh zmizel, takže vlastně je. Prostě chci říct, že i jakýkoliv dluh mezi dvěma podnikatelskými subjekty může zmizet.

Další varianta je státní dluh. Řekněme, že nějaký stát se předluží takovým způsobem, že už nedokáže splácet ani úroky. Nejsem makroekonom, takže principy neznám, ale taky si dovedu představit, že ostatní státy ten dluh nějakým způsobem oželí. Nebo kdyby třeba v tomto předluženém státu vypukla nějaká přírodní katastrofa, tak okolní státy v návalu solidarity řeknou, že ten dluh považují za vyrovnaný. Takto se může předlužený stát dostat do stavu, že už je schopen splácet a časem třeba i splatí.

Do diskuze nechám případy, kdy dluží fyzická osoba státu, stát fyzické osobě a všechny ostatní varianty. Myslím si, že vždy dokážeme vymyslet situaci, kdy dluh (jakýmkoliv) způsobem zmizí.

Tím bych považoval konspirační teorii "dluh je nesplatitelný" za uzavřenou.

Další věc, kterou často slýchám je, že v budoucnosti peníze nebudou potřeba, případně různé "vlhké" sny o světě bez peněz. To je podle mého nesmysl. Svět bez peněz by mohl mít dvě varianty: a) barterový obchod, b) všechno bude zdarma.

ad a) Barterový obchod je překonaný. Ano, může existovat jako okrajová doplňková záležitost fungující ekonomiky, případně jako varianta, jak se vyhnout placení daní. Ale nedokážu si představit svět, který by fungoval jenom v barteru. Řekněme, že jsem sadař a pěstuju jablka, takže dokážu platit pouze jablky. Jdu do Tesca a za určitý počet jablek tam nakoupím. To by ještě šlo. Ale co kdybych si chtěl našetřit na auto? Jak to udělám? Roky svoje jablka skladovat nemůžu. A i kdyby jo, tak pak dovezu do Mladé Boleslavi pár tun jablek? Nebo kdybych se chtěl někam přepravit autobusem, tak dám řidiči jablko? To by ten řidič musel mít za autobusem vlečku plnou nejrůznějšího zboží.

Nebo co když si chci pořídit něco, co je tak maličké, že jedním jablkem bych to řádově přeplácel. Pak dám prodejci desetinu jablka? Co když jsem švec a dát desetinu boty je nesmysl?

Prostě se tu dostáváme do problémů s dělitelností výrobků a skladováním výrobků.

No a další problém by byl se službami. Co taková kadeřnice? Ta by musela "kudy chodím, tudy stříhám", to je fakt už nesmysl. Třeba řidiče autobusu by musela před jízdou ostříhat. A co když bude plešatý? Co když pojede 5 kadeřnic najednou?

No, trošku jsem se zakecal. Určitě by šla vymyslet spousta jiných a daleko vtipnějších situací, kdy by barter nemohl fungovat. Prostě peníze jsou univerzální prostředek směny, který všichni akceptují.

ad b) Varianta "všechno bude zdarma". To je taky nesmysl. To by všichni lidi měli okamžitě luxusní auto, chtěli by bydlet v luxusní vile s bazénem, no a samozřejmě by nechodili do práce. Prosím vynechejme to zanedbatelné promile asketů, kteří by dojížděli do práce na kole každé ráno 20 kilometrů, aby se náhodou doma nenudili. To by je určitě dlouho nebavilo a po pár letech by si také jistě našli zábavnější způsob, jak trávit čas.

Otázka je, kdo by pak pracoval? Možná, že v hodně vzdálené budoucnosti roboti. Museli by zajistit výrobu, zajistit jídlo lidem, těžbu nových materiálů a v neposlední řadě by tito roboti museli opravovat sami sebe. Tohle si třeba v hodně vzdálené budoucnosti dokážu představit, že všechna práce (včetně služeb) bude zastávána roboty. Ale budou ještě luxusní auta, když prostě budou jenom luxusní auta? Vždyť definice luxusu je to, že mám něco, co ostatní nemají, protože si to nemůžou dovolit. Pokud kdokoliv dostane zdarma jakoukoliv věc, protože prostě může, a ta věc je k dispozici prakticky okamžitě, pak už neexistuje luxus.

Každopádně tedy, dokážu si představit svět, kde všechnu, ale naprosto všechnu práci zastávají roboti. Ale už si nedokážu představit, že se lidstvo neunudí k smrti. Tahle varianta je pro mě tedy také nereálná.

Z předchozího tedy plyne, že peníze tu budou vždy. Otázkou zbývá, jakou budou mít formu. Pokud někoho dráždí slovo peníze, tak třeba už se tomu univerzálnímu prostředku směny bude říkat "kredity" nebo jakkoliv jinak, ale prostě něco jako peníze bude vždy. Obecně vnímám dvě možnosti, buď budou peníze fyzické (mince a bankovky) nebo virtuální (Bitcoin či jiné kryptoměny). Případně může existovat nějaká kombinace obojího se vzájemnou směnitelností, což už vlastně máme. Rozhodně ale nějaká forma peněz tu bude vždy, pár tisíc následujících let zcela určitě.

Teď bych ještě rád probral inflaci. Pokud vím, tak po staletí (ve starověku) byla inflace minimální. Pokud si někdo chtěl naspořit na stáří (záměrně se vyhýbám slovu důchod), tak vystačil s násobilkou. Například si řekl: zvládnu pracovat tak maximálně do 50 let, umřu zhruba v 55 letech. Každý měsíc utratím za jídlo a jiné nezbytnosti jeden zlaťák. 5 let krát 12 měsíců je 60 měsíců, takže do svých padesátin potřebuju mít ve slamníku 60 zlaťáků. Žádná velká matematika nebyla potřeba.

Dnes už je to jiné. Řeknu si, že budu produktivní do 70 let, umřu zhruba v 90 letech. Každý měsíc utratím za jídlo a jiné nezbytnosti 23 tisíc korun. 20 let krát 12 měsíců je 240 měsíců, krát 23 tisíc je 5 520 000 Kč, které potřebuju mít na účtu ve svých 70 letech. Dobrá, dobrá, už byl vynalezen důchod, který je dnes průměrně 15 500, takže si vlastně potřebuju dávat ze svého jenom 7 500 Kč, abych si žil na svém životním standardu, zbytek mi dá stát. Takže znova, 7 500 Kč krát 240 měsíců je 1 800 000 Kč. Dnes je mi 40 let, doteď jsem splácel byt a odteď začínám šetřit na důchod. Zbývá mi tedy 30 let do odchodu do důchodu, pokud potřebuji těch 1,8 milionu, tak bych si měl odkládat 5 000 měsíčně. To jde.

Ale bohužel nám tu falíruje ta inflace. Jednak, když si budete po třicet let odkládat 5 000 Kč, tak po třiceti letech už kupní síla té pětitisícovky bude jako dnešních 2067 Kč. A to počítám s průměrnou inflací 3 % na kterou míří ČNB.

Další problém je, že za těch 30 let už těch 1,8 milionů bude hodně málo, budu vlastně potřebovat 4 242 000 Kč (opět při 3% inflaci).

Tohle všechno už není obyčejná násobilka. Navíc nám tu vstupuje další nejistota, a to je, zda se dá na ty 3 % inflace spolehnout. Každá desetinka nám tu dost rozhodí celý výpočet. Naštěstí už máme Excel, ale v tom taky každý neumí dělat.

Když tak uvažuju nad tou inflací ... řekněme, že mám plat 1000 Kč a za jídlo měsíčně utratím 200 Kč. Nebo mám plat 10 000 Kč a za jídlo měsíčně utratím 2000 Kč. Nebo mám plat 100 000 Kč a za jídlo měsíčně utratím 20 000 Kč. Prostě chci říct, k čemu ta inflace vlastně je? Ve všech předchozích případech jsem na tom přece stejně. Proč ČNB míří na inflaci 3 %? Proč nemíří na 0 %? Pokud to někdo z vás ví, napište mi to, prosím, do diskuze.

Pokud se to obhajuje okolními státy, které také neustále "zdražují", tak proč celý svět nemíří na 0% inflaci? To by přece zjednodušilo život všem. Zvláště těm matematicky méně nadaným ;-)

Suma sumárum, pár tisíc let ještě peníze zcela určitě budou. S 3% inflací každý stát dříve nebo později dospěje do fáze, kdy už budou bankovky až příliš velké a každý rohlík bude stát milion, pak se prostě pár posledních nul škrtne a jede se dál. A já se ptám: stojí to za to? Proč ta inflace existuje?