- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
"holčičko"... děsím se "mladá paní" až do důchodu
Neříkejte dvakrát, jsou tady tací, co se nenechají pobízet a už Vám to zůstane
z autoškoly. Dělal jsem autoškolu normální a byl jsem ve skupině jediný neslyšící. Když jsem se přišel přihlásit a upozornil na svůj handicap, moc se netvářili. První co mi instruktor doporučil bylo připlatit si na auto s tišším chodem, než byl Favorit, na kterém normálně probíhaly jízdy. Já jsem tedy už dělal autoškolu ve Felicii. Zpočátku instruktor také nechápal, že je zbytečné křičet, ale postupně jsme si vypracovali systém pokynů založených na gestech, třeba při změně směru jízdy. Všechno mi vždy řekl, buď před začátkem jízdy, nebo když jsme dojeli. Co se týče teorie, věděl jsem, že nesmím zavdat nejmenší důvod, aby byly pochybnosti řidičák mi dát, tedy, že musím fakt šprtat a vyhlášku se naučit prakticky zpaměti. I to jsem zvládl. Při závěrečné testu jsem byl jeden ze dvou, kdo dostali plný počet bodů. Za odměnu jsem jel jako první s komisařem a to už byla celkem brnkačka.
Pokračování: Komunikace i za jízdy, aniž bych se kvůli odezírání musel obracet na spolujezdce je možná. Instaloval jsem vedle normálního zrcátka vevnitř ve voze ještě jedo menší, říkám mu odezírací a je namířené do míst, kde se nachází spolujezdcova hlava. S trochou zvyku i cviku to funguje. I já Vám přeji mnoho kilometrů bez nehod a také pochopení od ostatních řidičů kolem.