Dva měsíce jsem věnoval přípravě crowdfundingové kampaně na českém portálu hithit. Během té doby jsem přečetl desítky článků, konzultoval projekt s mnoha lidmi, zhlédl spoustu poučných videí… Před pár dny jsem projekt spustil...
Jedna z možností je, že se nebude dít vůbec nic, téma projektu nikoho nezajímá a mé schopnosti propagace jsou limitované a možnosti zveřejnění jsem vyčerpal. Po čtyřech dnech trvání kampaně zeje hithitový účet prázdnotou a já vážně uvažuji o práci taxikáře.
Rozhodl jsem se spustit projekt, v jehož jádru není žádná vzletná myšlenka, umělecký počin, pomoc slabým tohoto světa, mým cílem není pomoci zvířátkům ani opravit chátrající cosi. Mým cílem je zápis do Guinnessovy knihy rekordů v kategorii nosnost papírového nábytku, což je záležitost ryze přízemní, světská a zbytečná. Mnoho lidí mi to i napsalo. Že papírový nábytek je skvělá věc, líbí se jim, ale utratit tři sta tisíc (ano, tolik stojí celý ten proces a realizace rekordu završeného zápisem do guinesovky) za takovou kravinu jim přijde jako mrhání penězi. Něco jak když jdete do lunaparku. Víte, že tam chodit nemusíte, vlastně byste ani neměli, že je to vlastně úplná blbost, ale stejně tam jdete a jste okouzleni a fascinováni a dokonce se vám to líbí, i když víte, že by vlastně nemělo, protože je to zábava pokleslá. Takhle nějak je to s tím světem rekordů, vlastně k ničemu užitečnému to není, zvlášť když víte, že se do knihy dá zapsat úplně cokoliv, včetně toho, že někdo dostříkne okem mléko do vzdálenosti několika metrů (to jsem vážně četl před pár lety, že jeden člověk má fyziologickou anomálii, která mu umožňuje nasát mléko nosem a vystříknout ho okem do vzdálenosti asi dvou metrů). Tak z toho je jasné, že stačí vymyslet jakoukoliv věc, které se nikdo jiný na světě nevěnuje a rázem se z vás může stát mistr světa.
No a tak jsem vymyslel, že se můj nábytek stane mistrem světa. Za ty roky, co vyrábím nábytek z papírových trubic, mě nepřestávají fascinovat možnosti tohoto neprávem opomíjeného materiálu - recyklovaného papíru. Přesněji tedy odolnost papírové trubice vůči tlaku, odborníci tomu říkají axiální tlak, tedy tlak shora na trubici postavenou na výšku (kdyby to byl tlak na trubici položenou naležato, je to radiální tlak – jak jsem byl poučen odborníky). Už jsme dělali různé pokusy, při kterých jsme zatížili výrobky stovkami kilogramů, a papír to vydržel. Dokonce jsem zvažoval možnost konfrontace, kdy bychom stejným způsobem zatížili jiný nábytek z „konvenčních“ materiálů, ale nakonec jsem tuto cestu zavrhl, protože mi přišlo nefér ničit něčí práci bez jeho vědomí a možnosti vyjádření k tomu.
Hromadné financování je posledních pár roků zajímavým fenoménem, můžete tímto způsobem získat peníze na realizaci jakéhokoliv projektu – vývoj užitečné aplikace, natočení filmu nebo muziky, podporu znevýhodněných či ohrožených tvorů, realizaci výstavy, oživení zapomenutých prostor. Úspěšná crowdfundingová kampaň musí splňovat několik předpokladů: zájem lidí o téma, službu nebo produkt, správné nastavení odměn za příspěvky a dobrou medializaci (nejlépe přes sociální sítě). Existuje několik crowdfundingových portálů, skrze ně můžete projekt založit, spravovat a posléze realizovat, u nás je nejznámější hihit.cz, nakopni.me nebo startovač.cz, ve světě je nejznámější kickstarter.com nebo fundbreak.com.
Jedním z nejabsurdnějších příběhů ze světa hromadného financování je pro mě nápad Zacka Browna z Ohia, který založil projekt na tom, že požádal o 10 dolarů, že si chce nakoupit suroviny a doma udělat bramborový salát – a nakonec vybral přes 55 tisíc dolarů, díky nimž nyní pořádá hudební festival, jehož cílem je pomoci lidem bez domova.
Krásný americký příběh, který zahrnuje další ingredience, bez nichž se při hromadném financování neobejdete – tedy směs originality a štěstí.
