Crowdfunding na vlastní kůži III.

Po devatenácti dnech a vybraných třinácti stovkách (ze tří set tisíc!) vám nechávám opět nahlédnout do svého nitra neúspěšného crowdfundera. A taky provedu analýzu jednoho snu.

Před pár dny se mi zdál sen. Ocitnul jsem se na velké konferenci, na které vystupovali lidé se svými projekty, na něž žádali finanční příspěvek (sic!). Mezi vystupujícími byli také manželé Lebedovi (František a Lucka, oba architekti) kteří mluvili o tom, že když lidé přispějí na to, aby mohli nechat vyrobit spoustu loutek Igora Bareše, které se pak rozdají dětem do škol, úžasně se tím podpoří zájem dětí o češtinu. Jejich vystoupení mělo velikou odezvu, lidé tleskali, vstávali ze sedadel, dokonce i já jsem se nechal strhnout davovým nadšením a říkal jsem si: No to je aspoň nápad, že mě to nenapadlo samotného. Vyrobit loutky Igora Bareše. To je přece geniální!!!

Když jsem se uprostřed noci probudil a tento sen si vybavil, říkal jsem si, že už mi fakt hrabe, ale aspoň jsem si udělal analýzu děje, ve kterém se ocitly vedle sebe tak absurdně nespojitelné osoby a děje. Zatímco navenek jsem klidný (no to samozřejmě vůbec nejsem a nikdy jsem nebyl), v mé mysli se odehrává bouře, která vyplavuje na břeh podvědomí neuvěřitelné věci. Vezmu to od konce.

Kdysi jsem se setkal s člověkem, který mi vyprávěl o svém projektu na podporu čtenářské gramotnosti u dětí školního věku. Jeho vymyšlenost spočívala v tom, že ukáže dětem s pomocí jednoho komika a pár celebrit, jak je to skvělé číst knížky. Budou jezdit po školách (tedy hlavně ten komik, který na to má čas, jelikož je už mnoho let bez práce) a dětem cosi vyprávět a předčítat. Když mi jmenoval ty celebrity ze světa sportu a hudby, které účast na projektu přislíbily, zarazilo mě, že minimálně dvě tyto osobnosti se veřejně netají svojí antipatií ke knihám a v mnohých rozhovorech se přiznaly, že kromě vkladní knížky nic jiného nikdy v životě nečetli. A že volný čas raději tráví hraním počítačových her nebo projížďkami ve svém luxusním autě. Když jsem ho na to upozornil, nepovažoval to za důležité a snažil se mou pozornost přesměrovat na vizuální stránku kampaně a rovnou jedním dechem jmenoval své politické přátele, díky kterým má už peníze na tento nesmysl předem zajištěny. (Z pochopitelných důvodů nikoho nejmenuji, schválně můžete hádat, o které osoby v tomto příběhu šlo.)

Už několik měsíců frčím na audioknihách, díky kterým jsem za poslední dobu „přečetl“ mnoho knih, ke kterým bych se jinak díky nedostatku času těžko dostával. Poslouchám na cestách autem, v autobuse, ve vlaku, na procházkách nebo i při manuální činnosti v dílně. Igor Bareš je jedním z mých oblíbených hlasů, ovšem proč má v mém snu roli pouze v podobě loutky, to se mě fakt neptejte.

No a manželé Lebedovi jsou mými nenápadnými průvodci světem architektury a designu a vůbec hlavy otevřené. Naposledy jsem například s Františkem konzultoval můj záměr na tuhle crowdfundingovou kampaň.

No a tohle všechno se spojilo v jeden šílený sen, jehož děj jsem v krátkosti předestřel na úvod tohoto povídání.

Už nepíšu o tom, jak vstávám ve čtyři ráno a vrhám se k počítači, abych zjistil, jak se vyvíjí stav sbírky na hithitu (není to pravda, je mi to tak nějak jedno), přibyl sice jeden přispěvatel (děkuji - vážně), zaplatil jsem pár kampaní na FB s několika sty tisíci zobrazeními (úplně na prd), jinak musím přiznat, že moc nevím, co dělat, a srovnávám se s neúspěšnými (natočení CD s cover verzemi Nedvědů nebo vydání spisů Isaaca Newtona…).

Pozitivní jsou na tom dvě věci: za prvé jsem vzal na milost FB a zjistil jsem, co dělají moji známí a přátelé, které jsem léta neviděl a za druhé jsem konečně začal psát blog – zatím sice dost monotematický, ale uvidím, kam mě vítr zanese…