Mamíí, Evička spadla a teče jí krev

Takhle za mnou přiběhl můj syn, že se něco stalo naší dcerce Evičce. Bohužel, že se jedná o vážnější věc, než běžné spadnutí jsem zjistila záhy. Evička spadla ze schodů a měla rozbitou hlavu.

Po této větě jsem všeho nechala a utíkala jsem se podívat na místo, kde se to stalo. Bohužel jsme přijeli na výlet do Blanska. Vybalovali jsme věci a na děti nikdo nedohlížel. Jsou již velké, Evičce bude pomalu šest. Nicméně, stal se jí i tak úraz. S dětmi člověk nikdy neví. Pod schody byl krvavý flek.

Zatočila se mi hlava, zastavilo srdce. Evička seděla nahoře u stolu, měla kolem sebe houf ošetřovatelů, kteří jí přikládali na čelo obvazy. Rána stále krvácela. Chtělo se mi brečet, cítila jsem vinu. Bylo však třeba zachovat chladnou hlavu. Dcerku spíš utěšit, protože kdyby plakala, krev by z rány tekla o to více. Měli jste štěstí v neštěstí. Na místě byla s námi i naše letitá známá, která je zdravotní sestra. V tu chvíli fungovala, jako Evičky anděl strážný. Uklidňovala Evičku, uklidňovala maminku. Někdo zavolal záchranku. Popravdě řečeno v tu chvíli jsem byla, úplně mimo.

Když přijela, nabídli mi, že mohu jet s dcerkou uvnitř. Neváhala jsem ani minutu. Celou dobu jsem jí držela za ruku a hlídala, aby nespala. Kupodivu komunikovala a měla i zájem o žertování. Dokonce stihla sledovat, že její nové tričko s doktorkou Plyšákovou je celé od krve. A to se jí vůbec nelíbilo.

Sanitka nás odvezla do nemocnice v Brně. Záchranka nás předala na místní chirurgii, kam nás přednostně vzali. Ránu ošetřili mašličkami, takže se to obešlo bez šití. Pro jistotu nás odeslali na rentgen hlavy. Rentgen dopadl dobře. Když jsme se z něj vraceli, Evička se už smála a i sledovala pohádku. Říkala jsem si, že to bude asi vše dobré. Pustili nás zpět domu a dali nám pár rad, co dělat v případě pokud by nastaly komplikace. Měli jsme štěstí v neštěstí a mě spadl obrovský kámen ze srdce. Nad mou dcerku ten den asi dohlédl anděl strážný a já mu za to moc děkuji.