Ze svatby jsou fotky všude. Z rozvodu žádná. Přitom radost může být větší.

Svatba? Událost století. Šaty, dort, srdíčka na Instagramu. Rozvod? Ticho, stud, žádné oznámení. A přitom právě tehdy se někdy člověk opravdu nadechne. Poprvé. Po letech.

Na svatbě se smějeme, objímáme a fotíme každej koláček.
„Láska je věčná,“ píšeme pod fotku s osmi filtry.
A pak… ticho.

Rozvod už nepostujeme. Neoznačíme „už nejsme spolu“.
Žádná kytka, žádná oslava. Jen ráno, kdy se člověk probudí – sám, prázdný, ale paradoxně svobodný.

A víš co?
Někdy je to ten největší dar.

Rozvod není selhání.
Je to restart.
Většinou krutý, tichý a bolavý.
Ale taky upřímný. Protože někde mezi svatebním dortem a tou poslední hádkou jsi se možná ztratil.
A teď se pomalu vracíš.

Znáš ten moment, kdy si večer konečně pustíš film, co máš rád – a nikdo neremcá?
Nebo si dáš kafe ve své oblíbené kavárně bez dusna a mlčení?

To nejsou maličkosti.
To je návrat domů. Do sebe.

Ano, rozvod bolí.
Zvlášť když si připadáš jako neúspěšný hrdina vlastního filmu.
Ale ten film nekončí. Jen se ti v půlce změnil žánr.
Z romantické komedie na drama – a teď jsi ve fázi životního comebacku.

A jo, klidně plač. Jez zmrzlinu ze sáčku. Piš zprávy, které neodešleš.
Ale pak zvedni hlavu.

Protože ten, kdo odešel, nebyl všechno.
Ty jsi pořád tady. A nejsi zlomený. Jen jsi přežil něco, co tě mělo zničit – ale tys to ustál.

A víš co?

Kup si dort. Zapal si svíčku.
Udělej si večírek na počest přežití.
Protože dnes jsi možná sám – ale už nejsi ztracený.