Vzpomínka na léto ..

Bylo nebylo tu ukázal se jeden krásny letní den ,jeden z mnoha který by neměl končit a proto ..

Každý den si říkám že by bylo dobré když jdu ráno do práce jít večer brzo spát ,zatím se mi to ještě nepovedlo .

Opět co mi neúnavně ráno zvonil telefon jsem tu malou za*ranou věc chtěl prohodit přes zavřené okno ,ve vzteku jsem ji nenašel ,přestala zvonit a já se ponořil opět do sladkého spaní .

Čtyři deset vyskakuji z postele jako zděšená laň ,uvažuji proč mi nezvonil budík.

Alzheimerova nemoc mi nepomáhá najit oblečení. Venku mě vítá kupodivu velmi pěkné počasí ,je tma .

Ptáci kteří mi křičí nad hlavou by měli ještě spát ,podle mě neví že ráno lidi spí. Tak nevím proč tady dělají takový kravál. Nasedám do auta a snažím se vykličkovat z přeplněného parkoviště před domem ,jako každý den aut je stále více .

Konečně vidím budovu přede mnou ,čeká mě práce . To že jsem si myslel že můj nadřízený bere prášky na nervy nebyla pravda, nebo si je zapomněl vzít ,slyším ho už z přízemí hlavní budovy.Kanceláří se systematicky vyhnu.

Rutina v práci ,telefon mi ohlašuje konec směny ,po sprše si připadám jako novy člověk . Při průchodu závodní bránou si připadám jako vůl ,bunda svetr triko venku je dvacet stupnu .

V nekonečné koloně aut jsem ztratil pět let života ,auta z PL značkou neumí dopravní předpisy . Doma mě přivítají krásně připravené palačinky od ženy ,posílám je za obědem ze šachty ,nemůžu se ani hnout . Nejstarší se mě snaží zase vytočit ,jsme v klidu peníze netisknu . Ženu jsem ještě pořádně neviděl ,pracuje a snaží se dělat z jiných žen lepší ženy .

Odpolední klid jestli se to tak dá říct ,dcera přemlouvá na procházku ,tělo jsem nechal zřejmě v práci. Přemluvila by i slepce at' si zakoupí knihu .Samozřejmě mě přemluvila a vyrážíme ven . Cesta do Tesca pro večeři, zastavení na poště. Při kupování známek pro syna jsem přišel o hlas ,týpek který byl za přepážkou se mi snažil prodat celý arch poštovních známek ,po sléze jsem zjistil že za tu cenu co mi sdělil jsem si koupil jenom čtyři .Jeden by brečel.

Cesta z obchodu podle mých představ ,bezdomovec byl odbyt prostředníčkem ,malá sebou šlehla o zem na koloběžce odneslo to koleno nic nečekaného. Domov sladký domov. Vábení malé na palačinky ,při dvacátém kolečku kolem domu to vzdala .Všichni konečně doma a hlavně po večeři ,slunce které rozpalovalo vše okolo se pomalu ztrácí za obzorem. Vše utichá a nastupuje noční klid . Otevírám láhev červeného . Pomalu vyháním děti do postelí ,žena se snaží rozpustit ve vaně .

Co víc dodat byl to hezký den ,dnes bych mohl jít brzy spát. Ovšem ovladač v ruce od tv se mi snaží namluvit něco jiného . Možná příště .

Po poli zlatém já šel, rukama jsem hladil zlaté klasy ,když ulehal jsem do nich přál jsem si aby ta chvíle nikdy neskončila.