„Všichni umřeme. Cílem ale není žít věčně. Cílem je vytvořit něco, co věčné bude.“ – Chuck

"Všichni jednou zmizíme, ale to neznamená, že naše životy musí být zapomenuty. Co po sobě zanecháme? Nejde o majetek, ale o vzpomínky, které přetrvají."

Jo, kámo, jednou si nás všechny vezme kosťák. Smutný? Možná. Ale horší je, když po tobě zbude jen prošlej jogurt. Každej by tu chtěl něco nechat—jenže pro koho? Pro sebe? Rodinu? Celý lidstvo? Nemusí to být vila nebo socha. Stačí vzpomínka, co zahřeje. Takže makej, miluj a hlavně, ať si tě lidi pamatujou líp než ten jogurt!

A teď si představ: za 50 let už si nikdo nebude pamatovat, že jsme tady byli. To místo, kde teď stojíme, bude patrně zapomenuté, a možná tu už bude někdo jiný. Možná tady bude nový barák, možná park. To, co teď považujeme za naše místo, za náš prostor, se změní, protože svět se točí dál a čas je neúprosný. Tak proč nezačít tvořit teď? Ne kvůli zlatým sochám nebo titulům. Ale kvůli něčemu, co zůstane v srdci těch, které jsme potkali, a v myslích těch, kteří si nás ponesou dál.

Nejde o to nechat po sobě nějaký hmotný majetek. Co bude trvat, je vliv, který na lidi máme. Ať už to bude úsměv na rtech kamarádů, nebo vzpomínky, co budou žít v rodině ještě dlouho po nás. Třeba si vzpomeneš, jak tě někdo ve chvíli, kdy sis myslel, že všechno je špatně, podpořil. Nebo jak jsi někomu dal malý dárek, který pro něj znamenal svět. Tyhle věci, které nejsou vidět, ale žijí dál, jsou tím, co nás přežije.

Takže jdi ven, tvoř, buď lepší, dělej věci srdcem. Vzpomínky jsou to, co nás přežije. A kdo ví, možná i ten jogurt se jednou stane vzpomínkou.