Svět v poruše: Když si zvyknete na chybu, přestanete ji vidět

Něco se rozbilo. Všichni to ví, ale raději se soustředí na jiné věci. Třeba jestli nové emoji dostatečně reprezentují všechny identity. Kdy se stala ta chyba? A proč se tváříme, že je to vlastně úplně v pořádku?

Někde po cestě jsme si zvykli, že svět je porouchaný. Nevíme přesně kdy, ale stalo se. Možná ve chvíli, kdy jsme začali řešit, kdo se cítí jako strom, místo toho, že nám hoří lesy. Nebo když se slovo „normální“ stalo urážkou. Nebo když nám média místo důležitých zpráv servírují titulky jako „Změní nové emoji svět? Odborníci se neshodnou“.

A tak teď stojíme uprostřed chaosu, kde je všechno vzhůru nohama, ale děláme, že je to tak správně. Když něco nefunguje, místo opravy přelepíme cedulku „nový standard“. Voda je dražší než nafta, za blbost se platí víc než za vzdělání a kdo si dovolí říct, že je to celé postavené na hlavu, ten je za zpátečníka.

Možná si říkáte: „Ale vždyť já s tím nesouhlasím!“ Jasně, ale co s tím děláte? Kroutíte hlavou a dáte si další kafe. (Nebo matcha latte, ať jsme aktuální.) Zatímco se svět rozpadá, většina lidí má plné ruce práce s debatami o tom, jak se správně oslovit, aby se nikdo neurazil.

Mezitím se skutečné problémy hromadí – ekonomika, školství, bezpečnost. Jenže o tom se mluvit nehodí, protože to není dostatečně „trendy“. A tak média radši řeší, jestli by nebylo vhodné přidat další genderové možnosti do formulářů, místo toho, aby se ptala, proč si mladí nemůžou dovolit vlastní bydlení.

Říká se, že vařená žába nepozná, že se voda ohřívá. My už jsme dávno v bodě varu, ale místo útěku si radši pochvalujeme, jaká je ta koupel příjemná. Tak co, hodíme do té vody ještě vonnou sůl, nebo konečně vypneme sporák?