Já si počítám km, které jsem ušla nebo ujela na kole a rozhodně si do toho nenechám někoho mluvit. 😅🤣 Takže za mě, ať si každý počítá, co chce, když ho to baví. 🤓 Jsou to jen čísla! Ale drama se z toho rozhodně udělat dá. 😉

Ja s Vami souhlasim. Mam uz jakysi nemaly vek, velmi nizky body count a milovanou/milujici zenu se kterou zazivam neco proti cemu jsou "ony" webove stranky neco jako voda proti spickovemu vinu. Sex jen pro sex (a pro body count) je o nicem. Ale mam dojem ze se zbytecne trapite kvuli necemu s cim se trapit nemusite. At je nase zeme podle mnohych jakkoliv problematicka, mame temer uplnou svobodu. Nikdo Vas prece nenuti se trapit nejakym body count, nikdo Vas nenuti podlehat konzumu ... atd ... atd ... Muzete prece zit (pokud nenabourate svobodu a osobni prostor jinych) tak jak se Vam libi a to co se deje kolem Vas (pokud Vas to neohrozuje) Vas prece vubec nemusi zajimat. A navic, nejaky body count je banalita proti jinym problemum. A verte mi, ti s vysokym body countem na to temer vzdy dojedou - mel jsem radu takovych znamych a dneska (uz je jim vesmes pres 60) jsou to osameli a nestastni chudaci.

Podle mne se mnořstvím sexuálních partnerů (čím více, tím lépe) holedbalo vždy, to není nic nového. Dělo se to však v určitém okruhu/skupině lidí, kteří nepatřili k masivnímu proudu. Cool této chlubivosti v dnešní době je jakási podivnost, paradox či co, neboť v době skomírající sexuální aktivity mladších přítomných.

Výklady mohou být různé, např. to, že někteří se nejvíc chlubí množstvím toho, čeho mají nejméně.

Kloním se však spíš k tomu, že na výsluní se dostává ta skupina/kategorie dříve se pohybující v okrajovém proudu. S tím určitě souvisí i vzájemná komunikace a chování probíhající na kdysi neobvyklé úrovni.

Jeden příklad: Před Kauflandem pán zaparkoval u vchodu na prasáka (česky: přes dvě místa) a když jsem mu vyjádřil svou naději, že to tak určitě nechce nechat, spustil na mne lavinu vulgárních až sprostých pojmenování, což mne donutilo dožadovat se adekvátně slušné reakce na mé oslovení. V jeho reakci jsem mezi nadávkami rozeznal výzvu, ať ho neotravuji, nebo že mi jednu nakouří. Protože neměl zapálenou cigeratu či doutník ani dýmku, doplnil jsem svůj požadavek slušnosti žádostí, ať mi tedy jednu nakouří. On však pokračoval v nadávkách a začal vykládat a zpeněžovat prázdné basy od Prazdroje, kterých měl plný Transporter. Došlo mi, že nepochopím jazyk jeho kmene a pobaven jsem šel nakoupit.

To je tak, když stejná slova vnímáme s jiným obsahem.

Děkuji za trefnou a neotřelou reakci, která mě rozesmála i donutila zamyslet se. Zejména věta „nejvíc se chlubí množstvím toho, čeho mají nejméně“ by si zasloužila vytesat do kamene (nebo alespoň vytisknout na merch pro generaci Z).

Vaše úvaha o tom, že se z okraje stal mainstream, sedí jako parkování přes dvě místa u Kauflandu – něco, co dřív působilo bizarně, se dnes děje až překvapivě často. A co víc, už to nikdo ani nepovažuje za divné.

Děkuji i za příběh z praxe. Konverzace mezi kmeny s rozdílným jazykem bývá náročná, a občas nezbývá než uznat, že zatímco my komunikujeme slovem, jiní preferují basou od Prazdroje.

Možná by pomohlo, kdyby se dnes lidé chlubili raději empatií než počtem postelových zápisů. Ale to bychom asi chtěli příliš.

Ještě jednou díky za váš příspěvek – a přeji co nejméně nakouřených reakcí ve frontě na rohlíky.

Toto se líbí Robert Rosenberg.

Zdraví rozum šel do kopru už dávno. Stačí se podívat kolem. A nejhorší je, že se nezdá, že by to někomu vadilo.

Rád bych vám dal "+", ale nemohu, protože nepoužívám zdraví rozum.