„Muž, jeho vzpomínky a zásuvka plná harampádí“

Muž, který se snaží udržet v životě věci, jež už dávno měly skončit ve koši. Peněženka, klíč, lístek na koncert, bankovka z dovolené – pro někoho jen harampádí, pro něj vzpomínky. A tak začíná příběh každého chlapa..

Pokud byste někdy potřebovali návod na to, jak se stát mučedníkem své vlastní minulosti, stačí, když budete mužem. A pokud to ještě nevíte, vyhození věcí pro muže není jen úkonem, ale i obřadem, který se může táhnout roky. Ženy to nikdy nepochopí – to vám potvrdí každý chlap, který měl někdy v ruce peněženku, kterou nechtěl vyhodit, přestože se do ní už ani pořádně nevešlo několik karet, zbytečných účtenek a… ano, možná i zbylých částeček jeho vlastního sebeúcty.

To, co žena vnímá jako naprostý nepořádek, je pro muže naopak nedotknutelný památník všech minulých rozhodnutí, ať už šlo o zakoupení posledního špatného mobilu nebo o rozhodnutí zůstat v kontaktu s někým, kdo vám od té doby neodepsal ani „ahoj“. Tak se dostáváme k oné peněžence, která je vlastně svatyní. Mnozí z nás si ji drží víc, než by bylo zdrávo. Vždyť je to vzpomínka na to, jak jsme kdysi byli mladí, plní ideálů a zbytečných kreditních karet.

A co takový klíč? Vždyť ten klíč od prvního auta, které jste zničili, má přece svou váhu. To auto – nejen že to byla první „svoboda“, ale taky první opravdový problém, když se náhodou na dálnici začalo kouřit z motoru, a vy jste si přísahali, že tohle auto už nikdy nepojede. Ale přesto si ten klíč pořád necháváte. Proč? Protože to byl váš svět, vaše rozhodnutí, a ten klíč je na nějaké podvědomé úrovni i připomínkou toho, že jste přežili.

Tak, jako většina mužů, když už máte těchto vzpomínek víc než zdraví dovolí, dojde vám, že by bylo načase udělat nějaký pořádný úklid. No, ale jak začít? Nejprve se rozhodnete prohledat všechny zásuvky, šuplíky, skrýše a kouty, kde se může skrývat nějaká ta dávná památka. Vybíráte to jedno po druhém: lístky na koncert, staré karty, pokladní stvrzenky a dokonce i někde schovanou bankovku z dovolené, která už byla dávno neplatná. Ale to všechno je vzpomínka! Každý předmět má svůj příběh, který už si ani nepamatujete, ale v tom okamžiku je to něco, co se prostě nemůže vyhodit.

Pak přijde ten moment. Moment, kdy zjistíte, že všechno tohle harampádí nemá šanci přežít – přece je to jen zbytečný odpad. A tak si všechny ty „drahocenné vzpomínky“ zabalíte do hezkého rámečku. Možná to děláte s pocitem, že konečně přicházíte na kloub životu, že tohle je cesta, jak udělat pořádek nejen v pokoji, ale i ve své hlavě.

A jak to všechno skončí? Jako muž stojíte před svým životem zarámovaným v malém rámečku, který teď drží takové ty „nejdůležitější“ kousky. Všechno, co jste si mysleli, že je nezbytné. A ve chvíli, kdy máte před sebou tento malý památník, víte, že to všechno, co jste dlouho drželi, teď může zůstat za těmi skleněnými stěnami rámečku. A najednou je vám jasné, že to byl ten správný způsob úklidu – i když žena na to nikdy nepřijde.

Takhle totiž muži fungují. Ať už je to klíč, peněženka, nebo staré účtenky – všechno má svůj příběh. Takový ten mužský způsob uklízení. Zůstává to, co zůstane – a zbytek jde do koše.