Když už tu zůstaneš sám

Pamatuješ ,jak jsme běhali venku . Bylo léto, venku bylo asi sto stupňů . Všichni byli nazí a bylo nám super . Měli jsme možná  to nejlepší dětství ze všech ,bez starostné hrádky z osudem ,lidmi .Nic se nemůže stát .

Pamatuješ, jak jsme hráli fotbal před domem a máma nás volala na oběd ? Nebo když jsem dělal tátovi pořádek ve sklepě a všechno jsem mu vyhodil i to co potřeboval a měl pečlivě schované ,já tehda  dostal kartáč .Když jsem letěl domů ze školy a už u branky jsem cítil tu vůni polívky co byla tak výborná .Večerní přemlouvání aby jsme už šli spát a my se smáli v pokoji po tmě a snažili se přes tmavý závěs koukat na televizi .

Rostli jsme jako z vody a oni na nás pořád dávali pozor .Byly chvíle kdy jsme měli na mále ale vždy jsme se z toho nějakým záhadným způsobem dostali .Starosti jsme jim dělali jako každé děti .Po pravdě jsme byli v nemocnici dost často ,zlomeniny byly na denním pořádku co si vzpomínám .Ale byli tu ,máma i táta .Nikdy jsem si to tak nepřipouštěl jako dnes co jsme jim dělali za starosti . Starosti které dnes poznávám i já, jako rodič .

Bohužel jsme neměli to štěstí jako někteří a jak se povídá ?, každý tam jednou musí i máma musela .

A tak jsme zůstali sami .Neříkám že to bylo lehké ale člověk si časem zvykne ,nic jiného mu bohužel nezbyde .Musíš byt silný ,slýchával jsem .Trapná věta ,po čase leze na nervy .Život se změní ale nezastaví .

Čas běží dál , hodiny ,dny i roky . Sleduje všechno to dění kolem sebe jak čas ubíhá ,uvědomujete si že už nic nebude jako dřív .Kde je ten její smích ,ta tvář .I po letech to chybí .

Zůstal tu táta. I na něm se po letech projevila únava ,sešel .Byl jsem za něho rád ,byl to super chlap. Měl svoje dny jako každý .A i když  jsme se někdy nepohodli , byl jsem si vždy jisty že tu bude stále .Někde v podvědomí jsem se ujištoval že je snad nesmrtelný a že se nemůže stát že umře .Jenže i na něj došlo ,rakovin se prý neptá .

A tak tu sedím ,přemítám poslední roky .Vzpomínám na dobu s nimi ,bezstarostný život .Vše co jsem s nimi zažil ,zažili .Vzpomínky jsou nejlepší, člověk by si měl pamatovat .

Někdy stojím u řeky ,jako by tam byli . Vidím tam nahozené pruty a z ohně poletují jiskry??.Všude šumí tráva a všichni tu sedíme . Hlasitý smích přebíjí voda z řeky . Na obloze se v dálí zablesklo , to jdou oni jsou tu s námi .

Já půjdu tam, kam všechna pokolení odešla a lesy budou dále v slunci snít a vody budou dřímat v lesku bílých hvězd.(J. Zeyer)