Jak jsem (ne)čekaně přežil víkendový nákup

Víkendový nákup se zdá jako banalita – dokud se neocitnete uprostřed supermarketové apokalypsy, kde se slevy mění v bojové strategie a samoobslužná pokladna zpochybňuje vaši vlastní existenci. Přežít? Možná. Ale bez másla.

Nikdy bych neřekl, že mě něco tak banálního jako sobotní nákup může přivést na hranu existenciální krize. Ale stalo se. Člověk si myslí, že je připravený – seznam v kapse, pevné nervy, odhodlání. Jenže pak vejde do supermarketu a realita ho přetáhne po hlavě slevovým letákem.

Začalo to nenápadně. Před obchodem se tvořil hlouček důchodců v energické diskusi, pravděpodobně o tom, kdy přesně začíná akce na máslo. Zkušeně jsem je obešel, protože tohle už není můj první boj. Ale uvnitř? Apokalypsa. Vozejky se střetávaly jako ve scéně z Rychle a zběsile, jeden muž v sekci pečiva se pokoušel psychicky zlomit prodavačku, že makový závin včera vypadal jinak, a někde v dálce plakal opuštěný manžel, kterému žena řekla "jen vezmi kečup" – a on teď čelil šesti regálům různých značek.

Vrchol přišel u samoobslužné pokladny. Pípám rohlíky, pípám mléko, pípám banány. A pak to přijde. "Neznámá položka v prostoru pro balení." Dívám se. V prostoru pro balení není nic neznámého, jen můj pytlík s pečivem. Pokladna ale trvá na svém. Přivolaná slečna s unaveným výrazem zmáčkne pár tlačítek a mizí. Pípám dál. "Neznámá položka v prostoru pro balení." A v tu chvíli mě to napadne – co když tím neznámým objektem jsem já? Co když pokladna vidí něco, co já ne? Existenciální krize na pátém levelu.

Nakonec jsem vyšel ven, trochu otřesený, ale s nákupem v ruce. Přežil jsem. A pak jsem zjistil, že jsem zapomněl máslo.

Někdy se člověk musí smířit s tím, že prostě nevyhraje.