Ztřeštěné nápady hudebního analfabeta.

Jsem zapšklý cynik, takže moc lyriky ode mne nečekejte. Ostatně Sibelius ani Grieg moc o lyriku nedbají. Je oba Moravská filharmonie Olomouc zařadila do svého repertoáru.

Koncert začal Sibeliovým Valse triste. Musel svou skladbičku tak pojmenovat, protože název Dance macabre již byl  a je obsazen. Po pravdě, oba názvy jsou v překladu shodné: Tanec smrti. Sibelius zde popisuje mozek, v smrtelném zápasu podléhající iluzím, hraničícím s šílenstvím. Když nakonec přichází smrt, je to pro duši osvobozením. Je to varování, Sibelius říká, že přesně to je součástí umírání, a každého to nemilosrdně čeká.

Další Sibeliovou sakladbou byla jeho Symfonie a moll. Technicky vynikající, ale - bohužel - poněkud neústrojná. Zdá se na příklad, že závěrečná čtvrtá věta by se lépe hodila hned za první větu, i když její allegro je v Sibelliovi alternováno druhou větou Allegro molto vivace. Bylo by velkou drzostí, kdyby obě věty byly prohozeny?

Sibelia doplnil Grieg svým Koncertem pro klavír a orchestr a moll. Přiznejme si, že Grieg zde dal příležitost klavírnímu virtuozovi, aby předvedl svou bravuru zejména v osminkových či šestnáctinkových pasážích. Nutno ovšem přiznat, že Grieg nepřipustil hrubou dominanci klavíristy, takže v skladbě jsou vlastně  dva sólisté: Klavír a orchestr. Není to protimluv. Znalci Griega (já ne) si nemohou nevšimnout, že klavír a orchestr spolu naprosto souzněle konverzují, jen my, hudební analfabeti tak úplně netušíme, co si spolu říkají. 

Skutečným vyvrcholením koncertu však nebyl ani Sibelius ani Grieg. Trochu nečekaně byl klavírní mistr frenetickým potleskem donucen k přídavku. Pamětníci ví, že Šavlový tanec, vlastně celá Gajané, je mimořádně sugestivní hudba, takže Šavlový tanec v mistrově klavírním podání byl hudebním svátkem v hudebním svátku, a Aram Chačaturjan se určitě v muzikantském nebi usmívval.           

                                                                                  Antonín Robin