Moravská filharmonie Olomouc se s letošním rokem rozloučila Beethovenovou Pastorální a Haydnovou Na odchodnou. Obě symfonie samozřejmě posluchači přijali s nadšením. Mne však zaujalo ještě něco jiného:
Autorka programu v komentáři k Haydnovi naznačila něco, co by se dalo nazvat kritikou jeho symfonie. Snad ji pokládala za rozporuplnou pro Haydnovy toulky tóninami od fis mol po A dur. Myslím si ale, že právě proto by jeho Pětačtyřicátá měla být označena jako mistrovská.
Dojem z ní naznačuje, že Joseph Haydn byl pěkný uličník s osobitým smyslem pro humor, s nímž především v molových sekvencích knížeti Esterházymu vzkazuje: "Ach jo, můj kníže, ach jo!" V původním jazyce: "Leider mein Fürst, leider, wir leiden auf Heimweh und möchten gern nach Hause gehen. Ja, mein Fürst, leider, leider!"
Symfonie fis mol vznikla uprostřed druhé poloviny osmnáctého století jako ve své době zcela avantgardní dílo, které by se klidně mohlo řadit mezi skladby o sto roků mladší. Sice mimoděk vzubuzuje představu, že se Haydn namíchl, večer sedl k notovému papíru a do rána ji měl napsanou. Není tomu tak. Představuje nejméně rok usilovné práce.
Moravská filharmonie ji až s úzkostlivou přesností provedla tak, jak tradice vypráví, že byla provedena na zámku Esterháza, tedy včetně zhasínaných svící a odchodu členů souboru do tmy. Zdařilo se, a vyvolalo to pravý opak. Posluchači naprosto odmítali propustit virtuozy domů.
Antonín Robin
