Není pochyby o tolm, že Ježíš skutečně žil, a není pochyby o tom, že byl skutečně ukřižován. Problém je v tom, že o něm máme zprávy pouze z čtyř kanonických evangelií. Existují sice apokryfní evangelia, ale ta říkají ještě méně.
Především: Nejméně dva evangelisté slyšeli poprvé jméno Ježíš přibližně dvacet roků po jeho smrti. Navíc jsou to prokazatelně následovníci Pavla z Tarzu. Důkaz: Jejich soustavné negativní popisy Petra. Jsou to Marek a Lukáš. O Matoušovi víme pouze to, že to určitě není Lévi Alfeův, Matouš celník, jeden z dvanácti Ježíšových učedníků. Textová kritika naznačuje, že pouze evangelista Jan by mohl být opravdu Ježíšův učedník Jan Zebedeův.
Důkaz? Ostatní evangelisté popisují učedníka Jana jako sebestředného ctižádostivce, který považuje Petra za nevědomého a neschopného konkurenta. Přesně tak popisuje Petra i evangelista Jan, a ačkoliv se o sobě ve svém evangeliu jménem nezmiňuje, důsledně se popisuje jako lepšího oproti Petrovi.
Proč je jisté, že Ježíš žil? Již v době Makabejských válek začala vznikat myšlenka konce světa. Důkazy o tom jsou v kumránských svitcích. Do toho Ježíš vnesl novou a nikdy neslýchanou myšlenku: Že existuje království nebeské, otevřené všem. Popis Petrovy protokřesťanské komunity naznačuje, že tenkrát konec světa nebyl očekáván ve dnech ale dokonce v hodinách. Není tedy divu, že Ježíšova myšlenka měla všeobšecnou odezvu.
Je ovšem třeba si uvědomit, že obsahem evangelií není Ježíšův životopis ale propagace křesťanství, je zřejmé, že v režii Pavla z Tarzu. Proto se v evangeliích objevují zjevné protimluvy. Jsou Velikonoce, takže se soustřeďme na příběh Ježíšovy smrti.
Je svátek pesach, slavený o sabatu v den, určený oběhem měsíce. Sabat začíná nikoliv v sobotu ráno, ale již po setmění v pátek, kdy se židé scházejí k večeři beránka. Totéž činí Ježíš a jeho učedníci, ovšem tajně, protože Ježíši hrozí ukamenování za výtřžnost s penězoměnci - protože penězoměnci nejsou penězoměnci ale chrámoví kněží, pověření vybíráním církevních poplatků. A nestalo se to včera ale před rokem.
Došlo k několika pokusům o zvláštní výklad události: Na příklad, že Ježíš byl esejec, takže večeři beránka slavil již ve středu, že byl ukřižován již na Velký pátek - promiňte mi to, ale to není omyl, to je blbost.
Ježíše dal zatknout Ananiáš, Kaifášův předchůdce v roli velekněze. A teď to důležité: Ananiáš žádá o svolání sanhedrinu, aby Ježíše soudil, ale Kaifáš to odmítne, protože je sabat (!) Takže Ananiášovi žoldnéři sabat neslaví?
Zde je třeba sáhnout po Josefu Flaviovi, i když popisuje mnohem mladší dobu. Podle něj se dá soudit, že Ananiáš provádí špionáž v Pilátově úřadu, stejně jako Pilát provádí špionáž v židovské komunitě. A oba se bojí jednoho a téhož: Povstání, které se snaží rozpoutat zélóti. Takže Ananiáš možná zatýká Ježíše preventivně jako případného vůdce toho povstání, nebo dokonce Ježíše zatýkají přímo Římané. V každém případě Ježíš v Pilátových rukou končí.
Z popisů událostí v evangeliích zřetelně vyplývá jedna věc: Ježíš byl zatčen o Velkém pátku, ale nebyl ukřižován v sobotu, protože v mezidobí mezi zatčením a popravou se událo příliš mnoho událostí. Také to mohlo být naopak, byl ukřižován v sobotu, ale pak Pilát nenechal Židy volit mezi Ježíšem a Barabášem, Nesetkal se s Ježíšem Herodes (zřejmě Herodes Antipa) a další a další.
Jak to opravdu bylo se již nikdy nedozvíme.
Antonín Robin
