Protože jsem byl za socialismu tak trochu "politisch verdächtig" vyslooužil jsem si svou první zahraniční dovolenou až v roce 1988.
Samozřejmě nebyla ve Francii, Itálii, Švýcarsku, protože na tyto zahraniční dovolené měli nárok pouze zasloužilí členové strany. (Kolik jich toho využilo, aby zdrhli?) Neměl jsem nárok ani na Jugoslávii, protože přes Jugoslávii se tradičně dalo rovněž utíkat na západ. Takže na mne zbyl - SSSR.
Stalo se nám s mým andělem, že jsme se šli podívat do moskevské botanické zahrady. Nebudu popisovat, jak se tam šlo asi tak přes kilometrové smetiště. Důležité je, jak jsme se vraceli, a přibližně uprostřed toho smetiště jsme u nějaké boudy potkali domorodce, kterého jsme se zeptali, kde je nejbližší stanice metra. Beze slova ukázal právě na tu boudu a vzápětí se otázal:
"Vy Čechi?"
Potvrdili jsme mu to, načež nám položil další otázku:
"Uže puskali Gavla?"
Dokázali jsme si to přeložit:
"Už pustili Havla?"
Mělo to svůj půvab: On věděl, že u nás nějaký Havel sedí v lochu, my jsme nevěděli, že u nás nějaký Havel vůbec existuje.
Jinými slovy: Jeden český disident byl známý i v zahraničí, my Češi jsme o něm peakticky nevěděli. Vlastně jsme možná ani nepochopilli, proč a jak se po Listopadu stal prezidentem. Možná by nám to mohli vysvětlit soudruzi Adamec a Čalfa.
Antonín Robin
