Padl rozsudek. Strana žalovaná má právo podat odvolání, strana žalující má právo podat odvolání, soudce má smůlu, ten odvolání podat nemůže.
Proces putuje k druhoinstančnímu soudu.Ten odvolání zamítne, tudíž rozsudek prvoinstančního soudu platí. Nebo v podstatě platí, že odvolací soud odvolání schválí, pak má dvě možnosti: Vrátit případ prvoinstančnímu soudu, nebo vynést vlastní - odlišný rozsudek.
Pokud bylo odvolání zamítnuto, nepochybně by měla odvolavší se strana hradit náklady druhoinstančního řízení. Pokud však dojde k schválení odvolání, ať již tím, že je případ vrácen prvoinstančnímu soudu - mimochodem, není to tak trochu obezlička? - nebo tím, že odvolací soud rozhodne jinak, jednoznačně je tím zjištěno pochybení prvoinstančního soudu.
Je to obecně platná zásada: Za chyby se platí. Pak by ovšem měl prvoinstanční soud nést náklady druhoinstančního řízení, ale i náklady toho prvoinstančního včetně těch druhotných nákladů: Právníci, svědci, policie...
Má to jeden háček. Oficiálně vynesl rozsudek soud. Ve skutečnosti ho vynesl soudce. Neměl by tyto náklady nést on?
Kdyby tomu tak byť i jen teoreticky bylo: O kolik by se snížil počet odvolacích řízení? Jak moc by se zvýšila důvěra v soudy? Měli bychom konečně právo na pojmenování právní stát?
Antonín Robin
