Soumrak antikvariátů.

Víte, jaký je rozdíl mezi mladým a starým volem?, šeptali si to dokonce i členové UV KSČ, a ještě tišeji napovídali: Mladý vůl je jedlý a starý vůl je Nejedlý. Ta hádanka se šířila v době, kdy se Zdeněk Nejedlý pokoušel udělat z Aloise Jiráska socialistického realistu.

Kupodivu se mu dařilo, soudě podle nákladu Jiráskových spisů, které aspoň podle tiráže dosáhly výše 110.000 výtisků. Protože trpím zhoubnou nemocí - celoživotním knihomolstvím - mám dodnes v knihovně dvaatřicet svazků Jiráska - přečtených (!) Pro srovnání: Gardner slovensky 50.000 výtisků, Gardner česky 100.000 výtiský i bez pomoci Starého (soudruha) Nejedlého. Takže tituly, vydané před rokem 89, se mohou v antkvariátech octnout snad jen jak akt miloisrdenství bezdomovcům.

JKe pravda, že po roce 89 se rázem snížila velikost nákladu takto: Kdysi byl nejnižší možný náklad 1.000 výtisků na hranici rentability. Vyšly mi tenkrát dvě knížky, obě jsou ještě v některých knihkupectvích k mání. Dnes, moná díky inflaci, je hranice rentability někde kolem nákladu 3.000 výtisků. Ani z nich se nemohou antikvariáty těšit, protože výše nákladu je nahrazena záplavou titulů. Řada z nich v podstatě neprodejná již v den vydání. Samozřejmě neprodejná i v antikvariátu.

Pokud se objeví aspoň trochu lákavý titul, okamžitě se objeví ve formě e-knihy, a v tomto tvaru jej čeká život věčný. Přestava, že by mohl antikvariát nabízet e-knihu je zcela zcestná. Mohl by si ji dovolit jedině porušením autorského zákona: Okopírovat a prodávat kopii. Přeloženo do srozumitelného jazyka: Ukrást. Myslíte, že nevím o čem mluvím? Díky nakladatelství E knihy jedou jsem k té inflaci přispěl v letošním roce hned třemi tituly.

Ani tato cesta není antikvariátům otevřena, protože existují servery, které takto naprosto bezostyšně kradou úplně beztrestně. Mám zhruba 3.000 e-knih. Jak myslíte, že jsem k nim přišel?

Takže antikvariátům nezbývá nic jiného, než tlačit ceny dolů při nákupu a (s krvácejícím srdcem) tlačit ceny dolů o při prodeji. Majitelé antikvariátů to nevědí, ale docela rád si jejich poklady prohlížím. A nekupuji. Buď mám, nebo nemám zájem.

Existují mazané organizace, které našly jakés takés východisko. Třeba Aukro se přeorientovalo do role prostředníka a vesele na tom vydělává. Zatím. Protože současný stav je přesně definován: Soumrak antikvariátů. Takový slušný anbtikvariát má k disposiici zhruba 10.000 titulů. Jak se bude asi Aukro tvářit, až mu je končící antikvariáty podstrčí?

Možná lze konec antikvariátů oddálit. Musel by se z nich ovšem stát Liebhaber - milovník - (nikoliv milenec. V češtině správněji: Knihomol. Nerad to prozrazuji, a nedělejte si naděje: Mám spisy Tolstého z roku 1895. Goetha z roku 1900, Světlou z roku 1940 a mám pocit, že je nemá jediný antikvariát v republice. Bude je muset mít, a bude s nimi muset zacházet jako Sotheby s Renoirem. Možná je to pro ně jedna z cest, jak přežít.

                                                                                                Antonín Robin