Scestné nápady obyčejného smrtelníka:

Některé záhady Bible. Je téměř jisté, že David a Šalamoun neuměli ještě číst a psát, takže cokoliv z hebrejské historie, předcházejíci přelomu šestého a  pátého století před Kristem, bylo původně uchováváno ústní tradicí, a do Bible bylo zapsáno až po návratu z babylonského zajetí v roce 538. To se týká i Abrahamova příběhu. Rekapitulace jeho příběhu podle Bible a souběžné literatury zní přibližně takto:

                Abrahamův otec Tare nebo možná Terach byl bohatý obchodník, který žil v Uru chaldejském, v němž blízko u městských hradeb měl honosný dům. V okolí Uru choval stáda, o něž pečovali jeho synové Abraham a Lában. Pravděpodobně někdy kolem první poloviny osmnáctého století před Kristem tehdejší vládce Chamurapi degradoval boha Sina a za hlavního boha určil Marduka. Terach jako věrný Sinův vyznavač Marduka nepřijal a s celým svým majetkem se přestěhoval do Cháranu. Tam se Abraham od otce a bratra oddělil a odstěhoval se do Kanaanu. Odmítl jak Sina tak Marduka a jeho bohem se stal Elohim – v češtině Hospodin.Vzhledem k relativně přesně datovatelné době vlády Chamurapiho k tomu mohlo dojít mezi  roky 1800 – 1750 př. Kr.

                Uvedená datace by mohla být správná, jak to potvrzuje aspoň nepřímo Abrahamova genealogie: Abraham – Izák – Jákob – Josef a Josefova historie v Egyptě pravděpodobně úzce související s chetitskou invazí do Egypta.

                Je rovněž třeba vzít v potaz obecně platné schéma společenského vývoje lidstva, kde již od Cromagnonců platí vývojová řada rodina – rod –klan – kmen – společenství kmenů – národ.  Popis rodiny je celkem zřejmý: Otec rodiny, jeho žena, jejich děti, možná dokonce vnuci. U rodu je to příbuzenstvo: Otec rodiny s rodinnými příslušníky, jeho bratři a sestry se svými rodinnými příslušníky. Klan je několik spřízněných rodů a několik klanů tvoří kmen, v němž příbuzenský vztah již není dominantní a převažují společné zájmy, především bezpečnost.   Aniž by to autoři Pentateuchu tušili, definovali vývojovou řadu Hebrejů doby Terachovy: Ještě to není rod ale již se k němu Terachova rodina blíží. Důkazem je právě to, že se Abraham (se svou rodinou) a svým podílem na otcových stádech odděluje od zbytku rodiny. Přechodné období mezi rodinou a rodem dokládá i Jákob, který hledá ženu u svého příbuzenstva v Cháranu a vlastně si bere své sestřenice.

                Je nutné zpochybnit postavu Teracha jako bohatého obchodníka. Aramejci té doby jsou chudí pastevci stád, závistivě vzhlížející ke svým sumerským či akkadským sousedům, blahobytně žijícím ve svých městech a oázách, kde jim k obživě stačí pěstované zemědělské produkty včetně a především včetně plodům datlovníků a fíkovníků. Je nutné zdůraznit výraz chudí pastevci stád, protože těmi stády jsou pouze kozy, možná ovce a kozy. V žádném případě nikoliv skot, nikoliv koně, nikoliv velbloudi. Ojediněle snad osel jako tahoun a nosič nákladů.

                Zcela určitě není Terach ortodoxním vyznavačem boha Sina, prchajícím před bohem Mardukem. Znovu to dokazuje Jákobův příběh, zejména ta část, která popisuje krádež Lábanových nikoliv bohů ale bůžků. Všichni mezopotamští bozi jsou perzonifikovaní, nikdo by se je neodvážil zaměnit nějakými totemy nebo jak ty bůžky, uschovatelné ve vaku na zádech osla nazvat.

                Terach, prchající z Uru chaldejského, prokazuje, že Abrahamův příběh je koncipován opravdu někdy kolem pátého století před Kristem z jednoduchého důvodu: Ur na jihu Mezopotamie nedaleko  Perského zálivu zanikl někdy kolem roků 2500 – 2000 př. Kr. Kolem roku 1800 př. Kr. již po něm nebylo ani stopy. Prakticky na stejném místě vznikl nový Ur ale až někdy kolem roku 800 př. Kr. Autoři Pentateuchu tam umístili Teracha, protože neměli ani potuchy o zeměpisu či historii Mezopotamie. Vtip je v tom, že kromě toho jižního Uru daleko na severu na pobřeží Středozemního moře v dnešním Turecku existovalo přístavní město Ugarit a kousek od něho směrem na jih ležel jiný Ur. Plným jménem Ur Khaldisův. Khaldis byl mnohočetné a oboupohlavní  božstvo, Lábanovi bůžci naznačují, že nikoliv Sin ale Khaldis byl (byli?) Terachovým božstvem. Mimoděk to vzbuzuje podezření: Abrahamův Elohim se dá přeložit jako mnoho bohů mužských i ženských jménem El. El je jedním ze sumerských bohů stvořitelů lidí. Není někde výše uvedeno, že Aramejci závistivě vzhlíželi k Sumerům nebo lépe k Akkadům?

                                                                                                                             Antonín Robin