Vážení diskutujíc í, mně nejde o nic jiného, než o důkaz, že v pozadí Bible se skrývá pravda, dokonce snad prokazatelná pravda. Takže tentokrát je na řadě Mojžíš. Hned úvodem je třeba říci jedno: Mojžíš asi nikdy neexistoval.
S jménem Mojžíš je spojen výraz exodus – útěk Jákobovců z Egypta. Jeho podrobný popis v Bibli je stejným problémem, jako mnoho dalších příběhů Bible: Odehrál se, ale odehrál se úplně jinak.
Především je spojován s dobou vlády Ramesse II. (Narodil se 1303, zemřel 1213), konkrétně s rokem 1230. Je to omyl, protože k exodu došlo v době vlády Ahmose I. – vládl pravděpodobně 1550 – 1525, na trůn nastoupil patrně jako desetiletý chlapec.
Ahmosemu se podařilo něco, co nezvládli jeho předchůdci nejméně po dobu třiceti let. Porazil Hyksosy, dobyl jejich hlavní město a pevnost Avaris, vytlačit Hyksosy z celého egyptského území. V rámci těchto akcí někdy kolem roku 1530 vyhnal Jákobovce z Gosenu. Ahmoseho vojska je opravdu pronásledovala, ovšem nikoliv proto, aby je vrátila zpět, ale aby jim nedovolila se usadit v suezském prostoru. Opravdu se to podařilo.
Kniha Numeri uvádí počet jákobovských bojovníků takto:
Ruben 46.500
Simeon 59.300
Gád 45.650
Juda 74.600
Isachar 54.400
Zabulon 57.400
Efraim 40.500
Manases 32.200
Benjamin 35.400
Dan 62.700
Ašer 41.500
Neftali 53.400
Celkem 603.550
Protože to byli muži dvacetiletí a starší, zřejmě měl každý z nich nejméně jednu ženu, každá z těch žen patrně měla aspoň dvě děti. Těch Jákobovců tedy mělo být 2,414.200 (tudíž asi převyšovali počet obyvatel celého Egypta.
Biblisté si toho rozporu všimli a pokusili se ho napravit tím, že pisatelé Numeri se zmýlili, že těch Jákobovců bylo pouze šest tisíc. I oni se ovšem zmýlili, podle popisu putování Jákobovců na poušti nemohlo těch bojovníků být více jak šedesát. I tak jejich celkový počet kolem dvě stě padesáti osob představoval pro putování Sinajskou pouští přímo nadlidský výkon.
Je zřejmě pravdou, že putovali na jih podél pobřeží Rudého moře opravdu až k Midianitům na okraji Perského zálivu, jen přitom museli překonat Akabský záliv. Zřejmě tomu odpovídá popis toho, jak překročili Rudé moře.
Na jih se v podstatě vydat museli, protože v přímé cestě do Kanaanu jim bránila přímořská Pelištea, přímo proti nim Edom, a dále mezi Mrtvým mořem a Genezaretským jezerem Moáb. Ne, že by ty státy byly přímo nepřátelské vůči Jákobovcůmn. Ale je to období, kdy do Kanaanu proniká Egypt, kdy v Kanaanu vznikají nová království, kdy jakýkoliv příchozí ze západu je automaticky hoden vraždy.
Proto Jákobovci putují jihem Sýrie, mimochodem, Jericho nikdy ani nespatřili, protože ve vstupu do Karmelského údolí z jižní strany jim bránil mocný Moáb.
Ve skutečnosti se do Kanaanu dostali až po přechodu Jordánu nad Genezaretským jezerem, právě někde tam, kde leželo biblické Kafarnaum. V té době již Kananejci začali přecházet k usedlému životu na základě zemědělství, Jákobovci byli přirozeně kočovní pastevci, takže se začali v Galileji mísit s pozůstatky kanaánských kočovníků. Tím ovšem Jákobovci skončili po meči i po přeslici.
Antonín Robin.
