Mám čtyřnásobný baypass a implantovaný defibrilátor. Proto chodím asi tak dvakrát týdně na procházky na Svatý Kopeček u Olomouce. Protože ještě navíc mám v levé noze Bürgera, namlouvám si, že těmi lesy nechodím jen tak, ale že hledám houby. Vážení houbaři, musím vás ujistit, že rostou, lépe řečeno, začínají růst, i když jim chybí vláha. Důkazem budiž má poslední kořist:
Tři holubinky nazelenalé, jedna holubinka bukovka. Dva hřiby babky (bylo jich víc, ale ty další byly napadeny tou hnusnou plísní, která v posledních letech babky trápí). Jedna pýchavka, jedna muchomůrka pošvatka. Vzhledem k tomu, že jsem poměrně pokročilého věku, dovolím si tvrdit, že jsem nenalezl muchomůrku pšvatku, dokance ani pošvatku obecnou, ale pravou a poctivou katmanku pošvatou.
A desítky muchomůrek tygrovaných! Z nich pouze jedinou jsem viděl v běžné velikosti asi tak s deseticentimetrovým kloboukem. Ostatní se tvářily jako neviňoučká mláďátka navíc s kloboučky vybarvenými docela rozmanitě od té šedivé až po takřka hnědou, a tudíž snadno zaměnitelné jak s muchomůrkou šedivkou, tak s muchomůrkou růžovkou.
Pokud jste začínající houbaři, dovolte tedy, abych vás upozornil na charakteristické znaky muchomůrek a především jedovatých muchomůrek:
Muchomůrky mají u základu třeně něco jako bouli ve tvaru cibule s useknutým vrškem. Z toho teprve vyrůstá třeň. Kolem třeně z té cibulky vyrůstá jeden nebo několik bradavičnatých prstenců, to jsou zbytky pleny, kterou byla celá houba obalena, když se drala na povrch. Teď to nejdůležitější: Pod kloboukem má muchomůrka přirostlé zbytky roušky, které splývají podél třeně jako sukénka. Pokud je vroubkovaná, máte před sebou jedlou růžovku nebo šedivku. Pokud je hladká, máte před sebou kteroukoliv jedovatou muchomůrku od muchomůrky červené až po muchomůrku zelenou.
Ještě pro vaše uklidnění: Pokud najdete houbu s kloboukem jakékoliv barvy s válcovitým třeněm a bez té nešťastné cibulky u základu třeně, zkuste z třeně vyštípnout kousek dužiny. Když vám mezi prsty zůstane jen drobný chuchvaleček, je to holubinka, ale to bych neměl prozrazovat, protože holubinky začínají být vzácné, a nechtěl bych, abyste mi je před nossem vysbírali. Proto pro jistotu: Holubinek je na tři sta druhů a ne všechny jsou jedlé! Nesbírejte je, já je posbírám za vás.
Pokud ta houba má tu muchomůrkovitou cibulku u základu třeně, ale postrádá roušku na třeni, můžeto být katmanka, klidně ji sbírejte, protože je to houba málo vydatná a klidně ji pro vás oželím.
Ještě pro úplnost: Může mít sice trochu odlišnou cibulku u základu třeně, ale roušku má volně posunovatelnou po třeni, navíc svinutou do prstence. Pak by to měla být bedla vysoká, chuťově se takřka vyrovnávající růžovce.
Lovu zdar a dobrou chuť!
Tentokrát osobně
Antonín Robin
