Šrí Šaunaka řekl: Nejvyšší Pán, Osobnost Božství, je nezrozený, ale přesto se narodil jako Kapila Můni působním Své vnitřní energie. Sestoupil, aby šířil transcedentální poznání pro dobro celého lidského pokolení.
Jeden z našich kritiků nám vytkl, že nemáme ani potuchy o religionistice. Má pravdu. Dokonce jsme se museli podívat do Wikipedie, co ta religionistika vlastně je: Religionistika = věda o náboženství. Protože svou výtku neupřesnil, předpokládáme, že se ho dotkla naše zmínka o vztahu apoštol Petr - Pavel z Tarzu. Takže se podívejme do Skutků apoštolů:
Skutky nezastírají, že Pavel z Tarzu ještě původním jménem Saul byl pronásledovatelem křesťanů. Je zmíněn při ukamenování svatého Štěpána jako mládeneček, který hlídá pláště rozohněných kamenujících. Křesťané z Jeruzaléma prchají a Saul prohledává domy a pátrá po dalších křesťanech. Kde jakého najde, odvádí ho do vězení. Jaká asi byla motivace jeho jednání? Mohl být protikřesťanský fanatik. Také však mohl být tajný agent Sanhedrinu, stejně jako mohl být tajný agent římského prokurátora. Náznaky v dalších kapitolách naznačují, že mohl být tajným agentem jak Sanhedrinu tak Římanů. Důkaz? Saul se zřejmě v Jeruzalémě prozradil, proto ho velekněz zplnomocnil, aby ve svém díle pokračoval v Damašku. Takže agent Sanhedrinu určitě.
Cestou k němu promluví Ježíš, obrátí ho na víru a současně ho oslepí. Takto je to ve Skutcích podáno. Saul si ovšem musel být vědom toho, že o něm křesťané v Damašku vědí, a mohl setkání s Ježíšem předstírat, aby se mezi ně vetřel. Opravdu byl v Jeruzalémě přijat s nedůvěrou a vlastně byl vypuzen do Tarzu, odkud ho přivedl Barnabáš do Antiochie. To již byl Pavel spolehlivě přesvědčený křesťan a úspěšný hlasatel křesťanství.
Mezi roky 46 - 48 vypukl v Judeji hladomor, Pavel tedy v Antiochii zorganizoval sbírku na pomoc jeruzalémským hladovějícím křesťanům s níž byl konečně někdy kolem roku 47 Petrovou komunitou akceptován. Již v roce 49 byl již významným činitelem křesťanské komunity, takže si mohl na tehdejším koncilu dovolit prosazení své vize křesťanství: Křest podle vzoru Jana Křtitele proti Petrově obřízce, přijímání pohanů jako rovnocenných křesťanů proti Petrovu chápání křesťanství jako varianty judaismu.
Uvedená data můžeme pokládat za věrohodná, protože se opírají o na Skutcích nezávislé prameny. Pokud se jedná o data z Pavlova života, snad můžeme byť i ničím nepodložené datum jeho narození kolem roku 10. Tvrzení, že putoval do Damašku někdy kolem roku 32 je zcela zcestné, jsou náznaky, že k pronásledování křesťanů došlo za Heroda Agrippy, vládnoucího Judeji mezi roky 41 - 44. Také lze pokládat za pochybné tvrzení, že pobýval tři roky mezi nomády na Arabském poloostrově, protože do Jeruzaléma se musel vrátit někdy kolem roku 45.
Animozita mezi Petrem a Pavlem je ještě zřejmější v evangeliích, protože nejméně Marek a Lukáš byli spojenci Pavlovi, Jan pak byl od začátku Petrův oponent. Když porovnáme, kolik je v evangeliích popsáno Petrových pochybení, je překvapující, e si ho Ježíš vyvolil. Pokud ovšem připustíme Pavlův přímý či nepřímý vliv, je to zcela logické.
Zbývá tedy en jediná otázka: Do jaké míry předchozí odstavce odpovídají religionistice, to jest vědě o náboženství.
Antonín Robin
