Problém multikulturalizmu.

Stalo se to, tuším, v Německu. Možná to byl původem Turek, možná Libanonec. V každém případě to byl otec dcery, která se zakoukala do mládence, kterého jí otec nevybral. Proto ji zabil.

Tím nastal problém. Podle německých zákonů se dopustil vraždy. Podle zákonů, v nichž byl vychován, měl nejen právo, ale dokonce povinnost holku zabít. Pokud byl podle německých zákonů odsouzen, byť i jen k nejmírnějšímu trestu, a pokud měl syny, bylo jejich povinností pomstít otcovu pohaněnou čest. Jak? Připojením k al-kajdě, k islámskému státu, k boko haram, kamkoliv. A pomstít se na komkoliv jiného smýšlení. Mimochodem: V Islamském státu je prý až deset tisíc bojovníků z evropských zemí, o poslední útok islamistů ve Spojených státech se pokusili rodilí Američané, jejichž rodiny tím byly šokovány.

Nemá cenu, pokoušet se popsat všechny kulturní rozdíly mezi domorodcem a imigrantem. Prostě existují, jsou dané výchovou, historií, společenským povědomím, a dřív či později se musejí dostat do konfliktu. Bude vám to připadat jako prkotina, ale: Vzpomínáte na tu vlnu rozhořčení nad zprávou, že Vietnamci jedí psy? Co si ale myslí Indové o nás, když jíme hovězí? Co prakticky celá Afrika a Asie soudí o našem vepřovém? Co říkáte tomu, že naše tvarůžky jsou shnilé mléko? Je až děsivé, do jakých detailů mohou takové rozdílnosti zabřednout.

Dennodenně Středozemním mořem připlouvají lodě imigrantů, při čemž desítky a stovky jich utonou.

Jejich přijímání a snaha o jejich začlenění do domácí společnosti je ve skutečnosti obezlička, předstírající snahu jim pomoci. Ten příklad z Německa je důkazem o tom, že je to opravdu jen předstírání. Skutečnou pomocí by bylo porozumění situaci potencionálních imigrantů se snahou tuto situaci změnit k lepšímu. Ne tady. Tam!

Je fakt, že takto nelze pomoci lidem v Islámském státu, druhou stránkou věci ovšem je, že vznik Islámského státu podmínila právě absence takové pomoci. Důvodem imigrace však není jen strach o život. Může to být politický útisk, touha po snadnějším a pohodlnějším životě včetně útěku před hladem.

Možná to budete pokládat za šovinismus, ale myslím si, že skutečnou pomocí imigrantům by byl jejich návrat do zemí, z nichž uprchli. Nebylo by to jednoduché. A někde v podstatě neuskutečnitelné. Jak by asi vypadal návrat uprchlíků do Islamského státu? Zde by asi byla jediným řešením jeho naprostá likvidace. Stejně složitá situace by byla na příklad v Sýrii, v níž již řadu let zuří občanská válka, v těch zemích Blízkého východu a Afriky, kde se občanská válka nezadržitelně rozhořívá.

Je zde jeden drobný problém: My, Evropané, nemáme ani tušení, proč k tomu dochází. Konec konců, jak daleko jsme od občanské války na Ukrajině? Je fakt, že Ukrajina doplácí na to, že hned několik staletí neměla pevnou hranici s Ruskem (a ani s Polskem), takže zejména na východní Ukrajině došlo k míšení obyvatelstva, z něhož značná část se cítí být ruská. Ani zdaleka to ovšem nemusí být hlavní důvod. Co když zde hraje roli dlouhodobá perzekuce? V každém případě i z ukrajinských povstaleckých území se rekrutovaly tisíce uprchlíků. A jaký bude jejich osud? Stačí se podívat na uprchlické tábory Palestinců.

                                                                                                            Antonín Robin