V poslední době se objevilo několik článků o raných českých dějinách, o nichž lze říci jen jedno: Jsou to naprosté nesmysly, svědčící o katastrofální neznalosti jejich autorů. Zkusme se tedy na ně podívat:
Praotec Čech nikdy neexistoval. Slované přicházeli do České kotliny postupně přes Polsko Náchodskou vstupní branou a šířili se Polabskou nížinou. Byly to skupiny něco mezi rodinami a rody, tedy v počtu asi tak dvaceti mužů, žen a dětí, s několika kravami, kozami a ovcemi. Obsazovali uprázdněné niky po odchodu Germánů, takže praotec Čech neměl ani tušení, že existoval nějaký Říp, protože před jejich očima byl skryt neprostupnými pralesy.
Krok, Kazi, Teta, Libuše byli nepochybně Keltové, ale Keltové z Čech odešli někdy v 1. století před Kristem, i když někteří možná zůstávali, protože jim to velela povinnost - na příklad druidové, vázaní na keltská religiozní místa. Kazi, Teta a Libuše ovšem nebyly kněžny ale kněžky - něco jako druidky. Ostatně historik Šonka zvažoval, že Libuše se jmenovala Lubušša - a byl to muž. Protože Slované příchazeli až o 6 století později, jsou zmínky o nich zřejmě legendami, transformovanými Germány a dodatečně i Slovany.
Stejně tak je to i s Přemyslem Oráčem a spolu s ostatními legendárními českými knížaty je pravděpodobně mají na svědomí Hankovy Rukopisy. Trochu záhadou jsou příběhy s nimi svázané, protože vypadají příliš reálně na to, aby to byly jen Hankovy výmysly.
Prvním dolo
ženým českým přemyslovským knížetem je Bořivoj (narozen někdy kolem roku 852, knížetem asi od roku 867). Je jisté, že se pražského knížetství zmocnil silou (jako patnáctiletý !!!), patrně s pomocí Svatoplukova vojska. Naznačuje to, že to byl pokus Velkomoravské říše o připojení Čech. Nepřímý důkaz: Po Bořivojově smrti vládl tři roky Svatopluk. Je zde ještě jeden háček: Antropologický výzkum Bořivojových pozůstatků naznačuje, že to byl Mojmírovec, možná Rostislavův syn, takže asi nejedl coby pohan na zemi u Rostislavova stolu.
Antonín Robin
