Pan poslanec Jandák dospěl k závěru, že nutně potřebuje zvýšení platu. Když na to přijde, musíme s ním souhlasit, protože mnozí z nás, kteří mají vysoko do žlabu, by také rádi přivítali nějaký ten bakšiš navíc. Je v tom však malý zádrhel. Většina z nás nebere měsíčně ani polovinu toho, co bere on, ti méně šťastní jsou rádi, když nesou domů pětinu.
Je zde ještě jedna maličkost: Když se myy odvážíme svému zaměstnavateli nesměle naznačit, že by námn mohl plat o trochu zvýšit, musíme zatraceně důrazně prokázat, že makáme jak šroub, že si to zvýšení zasloužíme.
Na rozdíl od nás, pan Jandák nic prokazovat nemusí. Pouze ochotně riskuje, že ho budeme pokládat za to, co je. Poslanec. Nicméně, protože jsme zejména v období mezi volbami jen vlezlá zvědavá pakáž, přece jen bychom rádi věděli, jakou práci má pan Jandák za sebou. Pokud se mu to podaří, milerádi mu ten vyšší plat přiznáme.
Právě teď se na všech stranách ujišťujeme, že jsme demokratický stát. Snad panu Jandákovi přijde vhod překlad slova demokracie z řečtiny: Vláda lidu. Pokd to u nás opravdu platí, jsme my ten lid, který vládne. (Vláda lidu je velice ošidný výraz. Znamená, že lid někomu vládne? Nebo znamená, že někdo vládne lidu?)
Pokud jsme to tedy my, kdo vládne, měl by si snad pan poslanbec Jandák uvědomit, že my jsme jeho zaměstnavatelé, že jsme to my, kdo mu platí jeho v potu tváře vydělanou mzdu, že by měl nás NESMĚLE(!) žádat o zvýšení platu.
Kdyby ta vláda lidu skutečně byla taková, jakou předstíráme, že je, pak se obávám, že těch šťastných poslanců s vyšším platem by nebylo mnoho, a pokud jde o pana Jandáka, asi by se měl obávat, jestli neexistuje právní norma, umožňující naopak snížení platu. CFo takhle snížení na nulu?
Antonín Robin
