Z filmu již šmejdy známe. Je zde však malé upozornění: Proti oberšmejdům jsou to jen nezbední kluci. Zkusíme vás o tom přesvědčit malým příkladem. Navíc - pokud máte v koutečku mysli komůrku pro zlomyslné potěšení ze smůly či dokonce neštěstí bližních, bude vás naše vyprávění dokonce bavit:
Osamělá ženská, důcdkyně, vdova, diabetička. Jmenuje se jinak, ale budeme jí říkat Hedvika. Takže Hedvika se v polovině minulého století provdala za rozvedeného muže. Brzy po svatbě ji manžel péřekvapil dítětem z prvního manželství. Asi tak čtyřletý kluk, hluchý jako toporo, protože nemohl nic slyšet pro spoustu špíny v uších. Umyla mu je, ostříhala ho dohola, protože to byl jediný způsob, jak ho zbavit vší. Odklusala do obchodu koupit klukovi (také se jmenuje jinak, ale budeme mu říkat Petr) nové oblečení, protože všechno, cfo měl na sobě muselo do kontejneru.
Tak nějak samozřejmě z toho vyplynulo, že chlapec zůstane u táty a u Hedviky. Neadoptovala ho, protože jeho biologická matka ječela, že by přišla o přídavky na dítě. Chlapce si ponechala i po otcově smrti a vychovala ho. Jestli dobře nebo špatně je jiná věc. Když kluk dosáhl dospělosti, ze dne na den se zhruba před dvaceti lety odstěhoval a Hedvika ho od té doby prakticky neviděla. Až zhruba začátkem ledna se teď již chlap znovu u Hedviky objevil s tím, že ho jeho třetí žena vyhodila z bytu, jestli by ho Hedvika několik dní u sebe nechala přespat, než si najde nové bydlení. Stalo se.
Po necelých čtrnácti dnech jí u dveří zazvonil exekutor. Známe jeho jméno: soudní exekutor JUDr. Tomáš..., příjmení neuvedeme jednak proto, že zmíněný Judrtomáš (s dovolením m tak budeme říkat), že Judrtomáš je určitě přesvědčen. že své povolání vykonává vzorně a každý večer spokojeně usíná s vědomím dobře vykonané práce. Nechceme mu jeho iluzi brát, ale také mu nechcerme dát záminku, aby nás za uvedení plného jména popotahoval. Zazvonil u Hedviky a v delším srdečném rozhovoru - rozhovory s exekutorem jsou přece vždycky delší a srdečné - jí oznámil, že ten chlap, který s ní sdílí domácnost dluží osmdesát tisíc, takže v této hodnotě jí bude zabaven její majetek.
Stojí za zmínku aspoň několik zabavených položek: Kávovar, lednička, mixer, stoly, židle, rotoped a další.
Teď je na řadě pointa: Soudce určí dlužníka, určí přesvou výši dluhu, určí soudního exekutora, jehož pověří zabavením dlužníkova majetku až do výše dluhu. To je ovšem více méně pohádka, protože zajištěná částka bude známa až po prodeji zabaveného majetku v dražbě. Exekutor má určitá omezení. Nesmí zabavit věci denní potřeby, nesmí zabavit zdravotní pomůcky, nesmí zabavit předměty, potřebné pro výkon zaměstnání.
Původní Petrův dluh činil dvacet tisíc. Jak je možné, že přičiněním soudce a exekutora v krátké době vzurostl na čtyřnásobek? Dlužník je Petr. Jak je možné, že je zabaven majetek Hedviky? Jak Judrtomáš prokázal, že Hedvbika vaří kafe pouze obden a ledničku otevírá jen jednou za týden? Sakra, jak je to s tím termínem předměty denní potřeby?
A jak se má Hedvika bránit? Existuje nějaký úřad, který by jí vystavil potvrzení, že Petra neadoptovala?
Nejsou náhodou zákony, určující práva a povinnosti exekutorů - skromně řešeno - poněkud vágní? Myslíte, že se někdy někdo bude tou otázkou zabývat?
Antonín Robin.
