Neřešený problém imigrace.

Vlastně je těch neřešených problémů hned několik. Příznačné je, že právě ty nejzávažnější   vlastně naprosto úmyslně nevnímáme.

Vezměme je tak, jak nám padnou pod ruku:

Problém první: Schengenský prostor: Dohoda zní, že v Schengenském prostoru se mohou lidé volně pohybovat bez jakýchkoliv vstupních povolení - nejsou zapotřebí pasy ani viza. Nějak se ovšem zapomnělo na jakékoliv ustanovení o vstupu do Schengenského prostoru. Jestliže nejsou hlídány hranice mezi jednotlivými státy Evropské unie, měly by být hlídány přímo hranice Evropské unie. Na příkladu Italie, Francie, Řecka, i jiných států Evropské unie, je zřejmé, že se tak neděje. Je legrační, že statisíce imigrantů v Německu jsou důsledkem německého zanedbání ochrany hranic.

V tomto okamžiku sklízí kritiku Maďarsko, když na to přijde, pak všechny státy Varšavské čtyřky, ale jen proto, že když ne vědomě, pak aspoň podvědomě uznávají rozdíl mezi legálním a ilegálním přechodem hranice. Pokud ilegální překročení hranice není přímo trestný čin, pak aspoň je to důvod k tomu, aby imigrant byl vrácen tram, odkud přišel, protože je příznakem toho, že dotyčný imigrant neuznává integritu země, do níž vstoupil.

Důsledek zřejmě není natolik zřejmý, aby byl vzat na vědomí: Spočívá v tom, že každý imigrant si přináší s sebou kulturní povědomí své rodné země. Máme v Česku poměrně rozsáhlou vietnamskou komunitu, asi nikdo nebudeme popírat, že jsou to milí a přátelští lidé. Až na jednu maličkost: Nevidí důvod, proč by nemohli jíst psy, nevidí důvod, proč by nemohli pěstovat konopí. Pokud proti tomu vzneseme námitky, cítí se právem ublíženi. Mohl bych přidat tržnice s pašovaným a padělaným zbožím...mohl bych...Znám vietnamskou rodinu, jejichž syn a dcera studují na vysoké, takže již teď jsopu platným přinosem české společnosti, a nepochybně jim budeme vděčni, až nás budou léčit z našich chorob.

Devadesát procent imigrantů tvrdí, že prchají před smrtí - pokud možno do Německa nebo Anglie - za lepším životem. Vnímáme, že jsou to vlastně protikladná tvrzení? A které z nich je opravdu významné? Není pochyb, že strach ze smrti je oprávněný na příklad v Sýrii, Afghanistánu, ale je oprávněný v Pákistánu, Iráku?

Je zde však ještě jiný aspekt: Mnohdy je ten strach ze smrti oprávněný. Ale kde se dá ten strach eliminovat? V Německu? Není to náhodou tak, že vlastně imigraci podporujeme, protože se nesnažíme pomoci tam, kde je to skutečně třeba? V domovině imigrantů?

                                                                                        Antonín Robin