K článku pana Cermana si dovolím přidat pár osobních zážitků, pro jejich rozsah nikoliv v diskusi pod jeho článkem, ale samostatným blogem:
Moje babička z tátovy strany se narodila ve Vídni. Protože po Anschlussu v osmatřicátém se z Rakouska stal kus Německa, začaly pro Rakušany platit německé zákony o sebeurčení, takže z babičky, žijící někdy od roku 1900 na Moravě se rázem stala Němka, Němcem se stal její manžel, můj děda, rodilý Moravák. Podle stejných zákonů se stali Němci i jejich synové a dcery, takže můj strýc, který právě v době okupace a vzniku protektorátu sloužil v československé armádě, snad ani nestihl převléci uniformu, a chtě nechtě skončil v německé armádě. Válčil pod Paulusem až ke Stalingradu, teprve tam se mu podařilo zběhnout tak, aby nás - jeho příbuzné - za to nestihl koncentrák.
Se Svobodou došel až pod Duklu, dosáhl hodnosti četaře, tam, bohužel, padl. Jeho jméno je uvedeno na pomníku padlých ve Vologdě Sajenkovně. Byl posmrtně vyznamenán, jeho rodné městečko na Moravě o tom snad dodnes neví.
Já sám jsem se stal rovněž německým dítětem, a protože jsem chodil do české školy, měl jsem být rodičům odebrán, a umístěn do internátu s německou školou. Mimochodem: Máma s tátou, oba rodilí Moraváci, neuměli německy ani blafnout. Kvůli té německé škole jsme se přestěhovali do Brna, vzpomínám si na jeden domácí úkol z němčiny, kdy jsme měli s navržených slov sestavit větu. Samozřejmě jsem to nedokázal, takže přišel ke slovu táta. Teprve vzteky prskající učitel mi prozradil, že "Das alte Frauchen ist geplatzt" není stará panička je umístěna, ale že stará panička pukla.
V deseti letech jsem se stal (povinně) příslušníkem Hitlerjugend, tedy nikoliv Hajot, ale Dejot, protože opravdoví Hajot byli až od čtrnácti, do té doby jsme byli pouze Deutsche Jugend. Nacistický šéf mládeže Arthur Axmann své svěřence pečlivě vychovával k službě vlasti, takže jsme jednou absolvovali test o tom, čím chceme být, až vyrosteme. (Až vyrosteme, nikoliv až dospějeme.) Zvolil jsem, že chci být Radiofunker - radiotelegrafista, ostatní kluci napsali, že chtějí být Maschinengewehrschütze - kulometčík, Panzerfaustträger - nosič pancéřové pěsti, náš spolužák - kníže Salm - hrdě uvedl, že chce být Jagdflieger - letecký stíhač.
Dívky to měly o něco složitější, v rámci německé zásady KKK - Kinder, Küche, Kirche - děti, kuchyň, kostel, si mohly prakticky zvolit pouze povolání Krankenschwester - zdravotní sestra. Samozřejmě nepředpokládaly, že by mohly být sestrami třeba v porodnici, zásadně hodlaly být ošetřovatelkami raněných.
Tolik tedy o německých zákonech o sebeurčení: Němec nebo Němka, žijící v Německu či v zahraničí, má manžela nebo manželku automaticky rovněž Němku nebo Němce, jejich synové a dcery jsou také Němci, ale i jejich manželé nebo manželky, stejně tak jejich vnuci a vnučky.
Takže když Schörnerova armáda zdrhala přes Moravu a Čechy na západ k Američanům, určitě v jejích řadách byli Němci, žijící v Čechách a na Moravě celé generace. Co na příklad Zittau, Iglau - Svitavy, Jihlava?
Antonín Robin
