K napsání tohoto blogu nás vyprovokoval novinový titulek, podle něhož se Pavel Bělobrádek setkal se zástupci "vyhnaných" sudetských Němců. Aby bylo jednoznačně zřejmé, že popisujeme skutečného člověka, uvádíme: Felix Brinda, narozený 4.6.1916 v Kunštátě na Moravě, městečku na Českomoravské vysočině, spadající kdysi pod okres Boskovice, později pod okres Blansko.
Odsloužil si základní vojenskou službu v československé armádě, ani se po jejím absolvování nestihl v civilu aklimatizovat, když byl znovu povolán v mobilizaci 1938. Po jejím skončení si stihl najít zamstnání a oženit se, ale to je vše, protože přišel 15. břazan 1939. Kuchaři Wehrmachtu ještě vařili svůj propagační Eintopf pro hladové Čechy, když mu přišel povolávací rozkaz, z něhož se dozvěděl, že je německý občan, povolaný k plnění povinností v německé branné moci.
Minulo ho nasazení v Rommelově Afrikakorpsu, zato si mohl vychutnat Paulusovo vítězné tažení k Stalingradu. Zřejmě byl úspěšný voják, protože to dotáhl na hodnost Obergefreitera (český ekvivalent - desátník), a dokonce byl vyznamenán železným křížem druhé třídy.
Tam někde se mu podařilo přeběhnout, takže stejně vítězně se vracel domů ve Svobodově armádě. Opravdu úspěšný, protože dosáhl hodnosti četaře a in memoriam byl vyznamenán československým válečným křížem 1939. Ano, padl. Byl zabit v boji 18.9.1944 u obce Volja Saienkova v Polsku.
Dodejme, že Felixova sestra Helena se octla v Rawensbrücku za poslech zahraničního rozhlasu, jeho bratr Robert dostal kulku do nohy (německou), když se pokoušel v Dánsku přeběhnout k Američanům. A oni všichni k té německé cti přišli proto, že jejich matka se narodila jako Isabela Feigelová ve Vídni, pokládala se za Rakušanku a tudíž se přihlásila v roce 1937 k německé národnosti. Netušila, že o necelý rok později se po Anschlussu stanou Němci ze všech Rakušanů, a netušila, že za Hitlera existoval zákon, který patrně existuje dodnes, podle něhož potomci německých rodičů či dokonce prarodičů se automaticky rovněž stávají Němci.
Žádný z nich nebyl sudetský Němec. unštát na Moravě rozhodně není sudetská enkláva typu Jihlavy, Svitav, Znojma. Spadli do toho a vymanili se, jak uměli. To ti chudáci vyhnaní sutetští Němci na tom byli hůře, jen a jen proto, že do poslední chvíle byli věrni Adolfu Hitlerovi. Vlastně bychom byli ochotni je pokládat za "vyhnané" chudáky, kdyby byli schopni třeba i nevěrohodně prokázat, že nebyli členy Henleinmovy SdP (Sudetendeutsche Partei), že nebyli ve Freikorpsu (sudetské protičeské bojůvky), že nesloužili oddaně ve Wehrmachtu.
Pane Bělobrádku, řekl jste těm páýnům z Landsmaschaftu něco podobného? Jistě by si to rádi vyslechli.
Antonín Robin
