Zdá se, že Česká televize připravuje naučný seriál pro houbaře. Aspoň to naznačuje odvysílaný pořad Na houby. Zárukou kvality by měla být účast brněnského Dr. Vladimíra Antonína Csc, ale:
Pořad se zcela správně zaměřil na smržovité, protože to jsou opravdu jarní houby. S jednou výhradou: Měl být odvysílán někdy v dubnu, 15. Červen má poněkud zpoždění. Je potěšitelné, že byl zařazen i jedovatý ucháč obecný. Nevadí, že nebyl zmíněn jeho jed gyromytrin, zato mi trochu chyběl popis jeho znaků, zejména pak popis, čím se liší od jedlých smržovitých.
Přiznávám, že ze všech smržovitých jsem pouze jednou v životě viděl kačenku českou, jejíž tři exmpláře mi vyrostly na zahradě na jaře po povodni v roce 1997. Proto mi připadalo poněkud úsměvné, když účinkující jich málem nasbírali plný košík.
Také se mi líbilo povídání o bolcovitce včetně toho, že s oblibou roste na starém bezu černém. Ano. Mám zahradu obklopenou bezem černým, dokonce jsem do něj očkoval ucho jidášovo (opravdu se dá pěstovat a jeho sadbu lze koupit), a také jsem trochu bolcovitky sklidil. Nikoliv ovšem z bezu, ale z v sousedství rostoucího ořechu vlašského.
Pořad vám také nabídl ke sběru z chorošovitých sírovec žlutooranžový. Ano, některé choroše jsou jedlé, ale prakticky pouze ty mladé. Ačkoliv je sírovec žlutooranžový celkem snadno poznatelný, pro začátečníky bych raději doporučoval choroš šupinatý, který je prakticky nezaměnitelný, a aspoň podle mého skromného názoru mnohem častější než sírovec. Až půjdete na houby, mrkněte i na stromy kolem, především na lípy, javory, jasany, ořechy – prakticky na všechny listnáče. Možná tam šupinatec bude.
Jen doufám, že autoři pořadu vzdají kuchařské závěry, protože, podle mých zkušeností, se dá uvařit z kterékoliv houby cokoliv. Výjimkou jsou snad jen ryzce, podle mne chuťově houbařští králové, které lze pouze naložit do octového nálevu, jen tak upražit s trochou kmínu na tále plotny, případně udělat guláš. Kuchyně je však úplně jiná houbařská kapitola.
Antonín Robin
