Čeština je jazyk vtipný.

Víla Míla byla bílá, od toho jak vyla tence, když vila věnce jen tak v podprsence. Nebojte, nechceme vás nalákat na pornoverše. Jen nám to připadalo jako vhodný úvod k tématu našeho blogu.

Současnou češtinu má na svědomí Ústav pro jazyk český. Tato bohulibá organizace má na svědomí rozhodnutí o tom, co je správně česky a co nikoliv. Přiznáváme, že nám trochu vadí, že nás nechává trapně hádat, kdy napsat mě a kdy mně. Proto se zoufale snažíme psát mi. Pohříchu existuje cosi, čemu se říká zvukomalba, která nedovolí použití toho mi, a chtě nechtě je třeba hrabat v mluvnici, aby se našlo to správné mě mně. Je to nesrozumitelné? Tak tedy:

Chudák Shakespeare se denně obrací v hrobě, když kdykoliv kdekoliv na zeměkouli se z jeviště ozve:
 "Být, či nebýt, to je to, oč tu běží." Správně by měl Hamlet praštit Yorickovou lebkou a říci: "Být? Či nebýt? To je to, oč tu běží." Ještě ne? Tak co tedy: "Být! Či nebýt! To je to! Oč tu běží?" Williame, nevrť se. Stejně s tím nic nenaděláš.

Právě jsme sepsuli herce. Ale co takhle rozhlasoví a televizní moderátoři? S obdivem nasloucháme, jak mektají "ééééé", protože si právě nemohli vzpomenout, co chtěli říci. Pro některé z nás je také vrcholem půvabu, když se doslechneme, že dáma kráči oběmi nohami, ačkoliv stále ještě platí, že se kráčí oběma nohama. Škoda, že se nedá kráčet pouze jednou nohou. Stále ještě se dá mávat oběma rukama, ačkoliv nás již netahá za uši, když se mává oběma rukami. A co takhle rucema a rucemi? Máme vtíravý pocit, že přestáváme mít ruce a brzy budeme mít pouze ruky.

Poněkud zvláštní kapitolou je přejímání cizích slov. Víte, proč banka je banka? Protože die Bank - lavice bylo zařízení, nakterém sedávali penězoměnci již za Ježíše Krista. Nebo proč kapesník je kapesník? Protože je to překlad slova Taschentuch - kapesní šátek. A víte proč Je kapesnÍK kapesník a nikoliv nosočistoplena? Ne pro krkolomnost toho výrazu, ale protože dostatečně neodpovídala předloze Schnuptüchel - smrkací hadr. Dovedete si představit popis dojemné scénky z Harlekýna, jak dáma vytáhla z kabelky smrkací hadr, aby si setřela slzu?

Čeština přejímala slova z latiny, němčiny, francouzštiny. Dnes je ovšem válcuje angličtina, pravděpodobně proto, že je to jediný jazyk, v němž se - zásadně - písmeno nevyslovuje tak, jak je napsáno. Ba, co dím, nikdy se nevyslovuje dvakrát stejně. Díky tomu máme ajťáky - informační techniky, kteří jsou sice softwaristy a hardwaristy, ale ani za nic by to nepřiznali pravdeěpodobně proto, že se za to pojmenování stydí. Software a hardware jsou totiž jedno krám se smíšeným zbožím, to druhé vetešnictví.

Sedě u počítače nabýváme přesvědčení že vetešnictví je opravdu ten správný název. Neznáte nějakého ajťák, který by se nám na počítač koukl?

                                                                                    Antonín Robin