- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Má obvodní lékařka je spíš přítelkyně než známá. Když k ní přijdu, semeleme naše rodiny, naše známé, jen tak mimochodem skončím někde v odborné ambulanci. Mám internistku, milou a hezkou ženskou, cudně se bavíme o literatuře. Má plícařka pečlivě počítá množství mých čvaňháků, které stále ještě kouřím zhruba šedesát roků. Mám další internistku v nemocnici, která mne soustavně přesvědčuje, že musím brát všech patnáct léků, které mi předepisuje. Samozřejmě mám v nemopcnici lékaře, který mi kontroluje budíka. Také mám urologa, který mi počítá neomluvené absemce jako záškoláčkovi. Navíc mám neurologa, který kontroluje, jestli mi městnanou krkavicí teče dost krve do mozku.
Najednou slyším pana předsedu lékařské komory, že chce dát lékařům možnost odmítnout pacienta. Uvědomuje si ten pán vůbec, jakýmrizikům chce léékaře vystavit? Řekl jsem, že mi mojij lékaři již třikrát zachránili život. Ani v jednom případeě jsem aani netušil, že mi jde o krk. Co by se stalo, kdybych již od lékaře ani nedošel domů? Nebyl by to důvod pro stíhání dotyčného lékaře pro zanedbání povinné péče?
Jak bych k tomu přišel já, jak moje rodina, kdybych kvůli lékařovu odmítnutí šel na krchov?
Jenom jsem naznačil vztahy mezi mnou a mými lékaři.Jsou to víc přátelé než známí, a doslova a do písmene o mne pečují, protože ovládám účtařinu, o medicině nemám ani potuchy. Mám se svých milých přátel najednou začít bát? Že bych měl mít strach, aby mne nevykopli z ordinace?
Je vůbec pan předseda lékařské komory praktikující lékař? Pokud ano, pamatuje si aspoň dvě tři slůvka z Hyppokratovy přísahy?
Antonín Robin
Další články autora |
Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!