Benešovy dekrety?

Jeden z nás v šedesátých letech pracoval a žil v Nízkém Jeseníku v obci Huzová. Za první republiky se jmenovala Deutschhause - Německá Huzová. V té době se likvidovaly neobydlené domky původních osadníků, a v jednom z nich byla nalezena kronika obce. Pravděpodobně to nebya oficiální kronika, protože se o Huzové nevyjadřovala nijak lichotivě. Její časový záběr byl přibližně obdobím první republiky a končil rokem 1941. Protože byla ukryta a zazděna (včetně láhve předválečného rumu), lze předpokládat, že ji ukryl její autor, možná proto, že byl povolán do Wehrmachtu a poslán zemřít u Stalingradu, možná proto, že byl poslán zemřít v Sachsenhausenu. Nicméně:

Obsah zmíněné kroniky naznačuje, že Henleinovy snahy byly tehdejším obyvatelům Huzové "putna", jeho myšlenky byly do Huzové a nejen do Huzové zřejmě importovány ze Šternberka. V žádném případě se v ní ani náznakem neobjevilo heslo Heim ins Reich, stejně jako není ani zmíněn Freikorps. Zato je v ní popsáno hned několik zřejmě úmyslně založených požárů patrně jako součást pojišťovacích podvodů. Na druhou stranu je zaznamenána stavba silnice Huzová - Veveří - Karlov, tenkrát naprosto zbytečná, protože byla evidentně míněna jako zdroj obživy pro její budovatele.

Takže huzovští občané - mírně řečeno - nebyli sudetští Němci v politickém slova smyslu. To ošem platilo pouze do 15. března 1939 a není pochyby, že se tím okamžikem stali součástí německé mašinerie. Stalo se jim po právu, protože během dvaceti let existence první republiky ani náznakem neprojevili sebemenší snahu o setrvání v jejím lůně. Stejně tak bylo zřejmé, že byli a chtěli být Němci, nikoliv sudetští Němci jako samostatné a specifické etnikum (tvrdit něco takového je prostě zhůvěřilost).

Jestliže tedy byli na základě Benešových dekretů vysídleni, stalo se jim naprosto po právu, protože to Heim ins Reich byť třeba i jen pasivně, přece jen přijali včetně všech jeho důsledků. Koukat nostalgicky na jejich pozůstatky v Sudetendeutschem Landsmanschaftu je destrukcí dějin první poloviny dvacátého století.

Dodejme, že pokusy o zrušení Benešových dekretů jsou ve skutečnosti nesmysl, protože jejich zrušení v žádném případě nemůže být retroaktivní, pokud by k němu skutečně mělo dojít, bylo by na potomcích těch vysídlených Němců, aby prokázali, že se na nacistické hrůzovládě nijak nepodíleli. Tedy, nebyli ve Wehrmachtu, nepracovali u Junkersů či Messerschmidtů, nedodávali maso, obilí, vejce, i kdyby to bylo maso či obilí, spotřebované v protektorátu.

                                                                                          Antonín Robin