Abychom, abychme, abysme, aby jsme.

Pocházím z vesnice na Českomoravské vysočině, na jejímž horním konci se zdraví naschledanou, na dolním konci nazhledanou. Protože je to někdejší hraniční obec mezi Čechami a Moravou, je to jednou česky a jednou moravsky.

Údajně se tím dají odlišit Češi od Moraváků, i když dodnes nevím, komu který pozdrav patří. Když přijde Moravák do Prahy a poručí: „Rožni!“, všichni Pražáci budou koukat, kde, sakra, je ten gril. Moravák se pro změnu bude divit, proč nikoho ani nenapadlo, aby rozsvítil. Taková nedorozumění jsou na denním pořádku, pamatuji si na jedno půvabné:

Olomoucká Palackého univerzita v dobách dávného socialismu hostila studenty z Alžíru, Sýrie a bůhví kolika dalších zemí. Díky jedné moravské holce jeden z těch studentů nejen, že nedodělal školu, ale ani se nevrátil domů. Skončil jako dělník v našem podniku. Uměl docela obstojně česky, leč tu a tam přece jen narazil, takže se na mne obrátil s otázkou, kterou i s mou odpovědí si dovolím ocitovat:

On: „Co je to šimsisi?“

Já: „No, esi si si šim.“

Pro vás, neznalé moravštiny:

On chtěl říci: „Co je to všiml jsi si?“

Já měl říci: „No, jestli jsi si všiml.“

Viděli jste kdysi francouzský film Knoflíková válka? Tam se českým dabérům povedl nádherný bonmot, když jeden z uličníků žalostivě prohlásil: „Kdyby sem to byl věděl, tak by sem sem nechodil.“

Stalo se, že jsem někde zahlédl úvahu o tom, co je gramaticky správné: Abychom, abychme, abysme, aby jsme. Výsledkem úvahy pak bylo, že jedině správné je abychom. Takže se na to podívejme:

Jednotné číslo                                                             množné číslo

Abych                                                                         Abychom,abychme(?)  abysme(?), aby  jsme(?)

Abys(?), aby jsi                                                            Abyste(?), aby jste

Aby (on)                                                                       Aby (oni)

Když se nad tím zamyslíte, určitě vás napadne, že abych, abychom jsou poněkud neústrojné výrazy, vymykající se z jazykového systému češtiny, a bylo by zajímavé zjištění, kdy a jak vznikly, a jakou původní jazykovou verzi nahradily, a proč.

Není pochyby o tom, že jsou to výrazy dominantní, ale pouze pro první osobu jednotného i množného čísla, v druhé osobě jednotného čísla již působí poněkud nevěrohodně a v množném čísle je to již zřetelně průnik moravštiny do českého jazyka.

Možná vám tento blog připadá poněkud směšný, vzhledem k tomu, že nejíme párek v rohlíku ale hot dog, že si neoblékáme šaty ale outfit, že si nelíčíme tváře, ale pořizujeme si mejkap. Jen by mne zajímalo, proč si pořizujeme mejkap a nikoliv make up. Mimochodem: Make up má přibližně šestnáct synonym, jedno z nich je na příklad vymyslet si.

                                                                                                          Antonín Robin