- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Je veřejným tajemstvím, že státní finance nestačí pokrýt sociální dávky, především však starobní a invalidní důchody. Předhazuje nám to kdekdo od poslanců po ministry, zajímavé ovšem je, že nikdo z nich nehledá řešení.
Upozorňuji, že v dalším předkládám pouze názor prostého občana, takže jej lze brát pouze jako příklad, vedoucí k zamyšlení:
Za posledních dvacet let vzrostla průměrná mzda na desetinásobek a není pochyby, že poroste i nadále. Z toho ovšem plyne, že jedinec, který šel včera v deset hodin dopoledne do důchodu, byl již předem prostě a sprostě okraden.
Co kdyby však - kvůli vlkovi - byla stanovena maximální výše důchodu dejme tomu na dvojnásobek minimální mzdy? Samozřejmě by to postihlo celou řadu důchodců, ale pouze těch, které by to nejméně bolešlo. A aby se koza nažrala? Co takhle pro aktualizaci důchodů stanovit klesající procentní sazbu od nejnižších důchodů až k těm nejvyšším? Ví vůbec naše vševědoucí strana a vláda, že existují i důchody pod hranicí existenčního minima?
Přiznejme si jedno. Tento článešk je jen bohapusté žvatlání, protože popsaný problém nemá řešení. Nemůže mít řešení, když se řešení nehledá. Ačkoliv: Kdo chce psa bít, hůl si vždycky najde.
Zatracená přísloví!
Antonín Robin
Další články autora |
Nespavost a problémy se spánkem se v různé míře objevují až u 30 % dětí. Mohou se projevovat častým buzením, problémy s usínáním, brzkým vstáváním...