Vysoké školy jako poskytovatelé vzdělání, nebo továrny na diplomy?

Ministr Dobeš se dnes prezentoval v roli lidumila, když se ustrnul nad osudem studentů plzeňské právnické fakulty a prodloužil této škole akreditaci na další čtyři roky. Studentům tím ovšem poskytnul službu vskutku medvědí.

Kdo si dal tu práci a prostudoval si odůvodnění rozhodnutí akreditační komise o odejmutí akreditace (dostupné zde), sotva mohl pochybovat o jeho správnosti. Podrobně se tu popisuje neutěšené personální vybavení této školy, kde hrstka profesorů velmi požehnaného věku formálně zaštiťuje výuku ve skutečnosti realizovanou osobami, jež ve své valné většině svým věkem a vědeckou a publikační činností rozhodně neodpovídají profilu vysokoškolského pedagoga. A to ještě akreditační komise vycházela pouze z objektivních a nezpochybnitelných kritérií, jako je akademická hodnost, témata a množství publikovaných prací a množství nasmlouvaných úvazků.

Milosrdným mlčením tak přešla fakt, že navíc někteří z těch málo profesorů získali svou profesuru na Slovensku (což rozhodně není v oblasti práva stejně hodnotné, jako profesura domácí) a že několik členů pedagogického sboru sice hojně publikuje, jejich knihy a články jsou ale terčem posměchu celé odborné veřejnosti.

Plzeňská právnická fakulta ostatně vlastními kvalitními odborníky neoplývala nikdy a „vypůjčovala“ si je z jiných univerzit, zejména z té pražské. Takoví přespolní pedagogové sice v zásadě odpřednášeli potřebné, novou generaci učitelů ovšem vychovat nemohli. To, co akreditační komise popisuje, je tedy očekávatelný výsledek minulosti.

Světlou výjimkou v tomto ohledu byl profesor Eliáš, se kterým sice mohu v mnoha věcech nesouhlasit, výraznou autoritou v oboru ale bezesporu je. Když si jej a tým, který kolem sebe vybudoval, nové vedení nedokázalo udržet, zatlouklo tím do rakve plzeňské právnické fakulty poslední hřebík a prokázalo naprostou neschopnost neutěšený stav napravit. Nechápu, proč mu v takové situaci poskytovat k nápravě více času.

Je tedy zřejmé (a musí to snad být zřejmé dokonce i ministrovi Dobešovi, nebo alespoň jeho poradcům), že plzeňská právnická fakulta ve svém dnešním obsazení nikoho právu nenaučí. Umožnit její další existenci je tak zločinem na životech jejích studentů. Ti budou marnit svůj čas, aby nakonec získali jakýsi diplom, nikoliv ale znalosti, jež by měl osvědčovat. V soukromém sektoru je nikdo nezaměstná, protože tam je třeba schopností, nikoliv diplomů. Ve veřejném sektoru možná ano (formální podmínky tito absolventi splňovat budou), to ovšem ke škodě celé naší země, neboť při představě, kterak takový absolvent třeba v roli soudce rozhoduje můj spor, mne jímá hrůza.

Je smutné, že toto nebylo jasné protestujícím studentům, kteří baží po onom diplomu a kvalita vzdělání je nezajímá. Je ale tragické, že to není jasné našemu ministrovi Dobešovi, který dal svým rozhodnutím najevo, že není ministrem školství, ale ministrem diplomů. Pánbůh s námi.