Zákonodárce v § 2910 "jiným právem" myslel samozřejmě http://jinepravo.blogspot.cz/ , akorát zapomněl na velké písmeno. Divím se, že vám to ještě nedošlo...

K otázce: čtu tento § poprvé a bez kontextu: zasáhne jiné než absolutní právo (ergo asi zejména relativní právo, ev. jiný teoretický mix, který právní teorie třeba časem připraví) tím, že poruší zákonnou povinnost stanovenou na ochranu takového práva. Jsou tam dvě úrovně vlivu na "oprávnění", první oprávnění je zasáhnuto (narušeno?, ale neporušeno úplně), druhé oprávnění (zákonná povinnost) je porušeno = nedodrženo.

Napadá mne třeba, že plnění nějakého soukromého práva vzniklého ze smlouvy (např. o dílo) je ovlivněno (zasáhnuto) tím, že nebyly (při tvorbě díla) dodrženy např. předpisy veřejného práva. Takové plnění nemá nutně soukromoprávní vadu (díla) z dané smlouvy (dílo je funkční), ale může mít právní vadu neplnění veřejného práva, které se může projevit jako škoda strany smlouvy. Např. objednateli díla vada nevadí, ale kdyby dílo chtěl časem prodat, tak nebude moci. Něco takového? No mohu se mýlit.

Něco to znamenat bude a náhoda dikce to určitě není.

Ale k jádru Vaší polemiky. Mýlíte se v tvrzení, že NObčZ vznikal jen v koutu pracoven. Autor(ři) podnikali po několik let řadu celodenních pátečních sezení např. na půdě PrF UK v Praze, vždy celý den na určité téma s tím, že k tomu byli přizváni třeb i zahraniční hosté a profesoři, odborníci na danou tematiku. Že jste jako advokát neměl čas tam chodit je jedna věc, ale na druhé straně si nedokáži představit o moc transparentnější proces vzniku, že by to dokázal někdo jiný a nějak lépe, včetně procesní stránky věci vzniku zákona. Řevnivost mezi potenciálními autory nového zákona a od těch, co se nechtějí nic nového učit bude vždy, takže nekritizovaný zákon nemůže vůbec vzniknout. A poslanci materii nebudou rozumět nikdy.

V současném politickém klimatu je skoro zázrak, že vláda zákoník protlačila. Byl bych velmi opatrný s jeho kritikou. Při dnešním klimatu holešovských výzev a všeobecné hysterie může ČR také skončit jako Ukrajina a každý krok, kterým se od "východu" kulturně vzdaluje, je třeba brát jako pozitivní.

Dojde-li k porušení veřejnoprávní povinnosti, bude to vada díla a tedy smluvní odpovědnost. Docela rozsáhlá diskuse se o tom rozjela na mém facebooku, nemohu ji tady opakovat, ale (snad) jsme se nakonec shodli, že to slovo "jiné" tam prostě nepatří, cílem bylo převzít řešení z § 823 BGB (citován níže), ve kterém žádné rozlišení mezi absolutním/jiným právem není.

Ta sezení na PFUK, to bylo pěkné divadlo. Tak třeba ti zahraniční profesoři: co k tomu asi tak mohli říct, když to nebylo přeloženo do žádného cizího jazyka a tudíž si to nemohli přečíst? A nepodsouvejte mi, prosím, že jsem se tím včas nezabýval, nebo že se to nechci učit. Pozorně to sleduji a připomínkuji od prvopočátku a troufám si tvrdit, že to dnes znám jako řekněme max dvacet, třicet lidí v této zemi. Tím také ovšem vím, že Ministerstvo i autoři měli zřetelnou a velmi úspěšnou tendenci všechny oponenty (nejen mě) vylučovat z procesu přípravy a nechávat tam jenom ty, kdo to chválili.

Nechápu záměr autora(ů) a nevím, proč zvolil takové formulace.

Pokud to přestanu číst se snahou dohledat logiku, tak se mohu dopracovat k závěru, že "básník" tím rozdělením chtěl říci, že rozlišuje a zná ABSOLUTNÍ práva že zná i jiná práva -RELATIVNÍ a chtěl se tou znalostí pochlubit.

Naznačuje dvojí úroveň, avšak nijak je označením neodděluje pro související použití.

Mohu se jen domnívat, že se jedná o důsledek silné únavy autorů.

No, potud jste to pochopil dobře. Problém ale je, že relativní práva z povahy věci nemohou být porušena deliktním jednáním (smluvní odpovědnost je o kus dál).

§ 2910 je úžasnej, ale vysvětlit ho neumím. Přiznám se, že jsem studiu nového občanského zákoníku věnoval zhruba 30 hodin, což není skoro nic (nejsem bejvalej ministr, takže asi potřebuju víc času) a věnoval jsem se hlavně paragrafům, které by se mohly dotýkat stavebního práva (takže např. vlastnictví, smlouvy atd.). Ani pořádně nevím jestli tam někde je nějaký výklad pojmů. Každopádně jsem při četbe náhodně narazil i na rodinné právo. Zejména kapitola pojednávající o povinnostech manželů - to jsou takový nesmysly, že by jeden brečel - podle mě by většinu těch paragrafů zákoník ani nemusel obsahovat. Když Vy jste dal jeden paragraf, tak já z oblasti povinností manželů dám taky jeden k dobru:

§ 693 Záležitosti rodiny obstarávají manželé společně, nebo je obstarává jeden z nich.

To je taky úžasné. Proč se do zákona dává to, co běžně funguje?