To, co se v současné době děje kolem telefonátů ministra Kalouska přesahuje hranice představivosti natolik, že se o tom člověku snad ani nechce psát. Jedna věc tu ale za pozornost přece stojí.
Je to podivně nekonzistentní Kalouskova obrana (ve které mu stále zdatněji sekunduje i premiér Nečas). V reakci na zprávu o prvním telefonátu totiž Kalousek vyzval nebohého adresáta, aby obsah hovoru dokázal. U druhého telefonátu pak totéž učinil sám pan premiér.
V obou případech tedy členové naší vlády vyzývali k tomu, aby si adresáti své hovory nahrávali, jinak půjdou minimálně „šlapat chodník“ (bude-li tedy GIBS alespoň natolik nezávislá, aby Kalouskovy podněty odložila jako nesmyslné). To je samo o sobě problematické a dále to podporuje atmosféru, která tu zavládla už po případu Kořistka. Atmosféru, ve které se člověk bojí cokoliv říci, neboť nemůže-li své tvrzení podpořit pevnými důkazy, stihne jej trest. Jako by pouhé slovo čestného člověka nebylo dostatečným důkazem, míněno tedy v rovině lidské, nikoliv nutně též v rovině právní. O tom, jak tato atmosféra prospívá lidem, kteří tam, kde nejsou svědci, říkají, co by říkat neměli, zbytečno mluvit.
Ještě mnohem zajímavější je ale to, jak se Nečas a Kalousek k pořizování nahrávek stavěli ještě před pár měsíci. To Nečas prohlásil: „Svět nahrávek není mým světem. Aby ovlivňoval a řídil politiku, to považuji za naprosto neuvěřitelné... To se děje jenom na měsíci jménem Věci veřejné“. A při jiné příležitosti zase řekl: „Považuji za nepřijatelné používání estébáckých metod a vzájemné nahrávání politiků.“ A nejinak to viděl i ministr Kalousek: „Kdyby snad k takovému rozhovoru kdy došlo, tak by byl podle etického kodexu Věcí veřejných důsledně fízlovsky nahrán a už dávno zveřejněn, což se nestalo. Fízlovskými praktikami Věcí veřejných já se zabývat nechci, přiznám se, že se mi z nich zvedá žaludek.“
Změnili pánové názor? Nikoliv. Poslanec Skokan se evidentně na svůj telefonát s Kalouskem připravil a nahrávání zapnul. Co na to pan ministr? „To, co dnes pan poslanec Skokan předvedl na mikrofon, je z mého pohledu naprosté lidské dno a vrchol trapnosti.“
Vzkaz je tedy jasný. Pokud chcete hovořit o tom, co se stalo beze svědků (ale jsou vlastně svědci důkaz?), a nemáte nahrávku, mlčte. Pokud máte nahrávku, mlčte také. Protože ve státě, kde vám politik nemůže vyhrožovat nebo vám nabízet úplatek, aniž by to druhý den bylo v novinách, se politika dělat nedá. Nebo tedy přesněji to, co si zřejmě tito pánové pod slovem politika představují.
