Kam se ubírá demokracie?

Zaujal mě článek britského spisovatele a politologa Iaina Kinga nad myšlenkou "upadání" demokracie v zemích po celém světě. Pojďme se nad pojmem demokracie zamyslet hlouběji a zkusme zjistit, jakou cestou se skutečně ubírá...

Originální článek pana Kinga je možné přečíst zde:

https://www.nbcnews.com/think/opinion/berlin-wall-fell-30-years-ago-democracy-seemed-have-won-ncna1079206

české shrnutí potom například zde:

https://www.idnes.cz/zpravy/zahranicni/svet-britanie-madarsko-demokracie-orban-komunismus-autoritarstvi-statistika.A191218_165010_zahranicni_luka?

Nyní si zkusme pojem "demokracie" zasadit do několika bodů, které nám pomohou jej blíže určit a popsat:

1. Demokracie neznamená svobodu - přinejmenším ne automaticky. Demokracie je volební systém, který na základě svého uplatňování často svobodu omezuje (zejména ze subjektivního pohledu každého jednotlivého voliče). Svoboda je potom výsledný vztah mezi občanem a státem. Fakt, že žijeme v době, kde míra svobody je naších demokratických státech vyšší než ve státech s jinou formou vlády, je dán spíše formou uplatňování moci a historickým zasazením. Ale i zde se najdou výjimky - například v Egyptě po odstoupení Mubaraka se demokratickými volbami dostalo k vládě Muslimské bratrstvo, které skrze novou ústavu (schválenou referendem) začalo svobodu potlačovat.
2. Demokracie není stabilní formou vlády - dá se přirovnat ke klasickým dvouramenným vahám. Na jedné (levé) misce budete mít práva lidí, čím více práv bude lidem nebo určitým skupinám přidávat, tím více se budete vychylovat od ideálního stavu "svoboda člověka končí tam, kde začíná svoboda druhého". Tato cesta povede až k destabilizaci většinového systému a v konečném důsledku k pádu vlády práva a anarchii. Na druhé (pravé) misce jsou pak povinnosti a omezení, která mají první misku vyvažovat. Zde zase přílišné restrikce a zákazy vedou k omezování práv lidí do té míry, že se postupně demokratická vláda mění v diktaturu. Demokracii je tedy nutné neustále vyvažovat a prakticky nikdy se nedá dosáhnout dokonalé rovnováhy (už kvůli zmíněnému subjektivnímu pohledu jednotlivce). Z celosvětového hlediska půjde vždy spíše o oscilační pohyb v průběhu času, v důsledku společenských výkyvů nálad a fyzikálnímu zákonu entropie, který platí i pro politické systémy.
3. Demokracie je úzce spjata s geograficko-politickou polohou a bezpečnostní situací - stejně jako v demokratické starořímské republice byl diktátor ustanoven v době ohrožení státu, i dnešní lidé žijící v blízkosti nebo na hranicích demokratických systémů a jiných forem vlád mají větší citlivost na své bezpečí a jsou ochotni ustupovat demokratickým principům za účelem zajištění vlastní bezpečnosti. Proto je v těchto zemích větší tendence pro vychylování demokratických vah "doprava", zatímco u států bez většího rizika ohrožení je tato tendence více "doleva".
4. Demokracie je přímo úměrná politické angažovanosti lidí - ochota občanů aktivně se zajímat a angažovat se v politice ve velké míře snižuje oscilaci vah. Pokud většina lidí pouze bez rozmyšlení vhodí jednou za čtyři roky volební lístek do urny, a to ještě jen na základě zvyku, může tato situace nahrávat vychylování sil na obě strany. S tím souvisí i volání některých lidí po větším podílu referend například podle švýcarského modelu. Tento model by například v naší zemi nebyl úspěšný vůbec nebo jen velmi okrajově, a přinesl by více škod než užitku. Bez politické angažovanosti by lidé většinu předkládaných návrhů nechápali nebo by je nedokázali objektivně posoudit.

Když tyto body aplikujeme na článek Iaina Kinga, uvidíme, že autor se dívá na demokracii ve světě jen ze svého úhlu, bez zasazování do místních i globálních souvislostí. Nepokouší se o analýzu, ale propagaci svých, úzce zaměřených názorů. Pokud jmenovitě předkládá státy, které mají demokratické výkyvy "doprava", nehledá objektivní důvody těchto výkyvů a zcela opomíjí demokratické výkyvy "doleva" ve státech západní Evropy (v čele s Francií a Německem) a USA. Cenzura názorů mimo hlavní proud nové liberální demokracie, ostrakizace lidí s názorem mimo tento hlavní proud, nucené kvóty, podkopávání demokratické vlády většiny neustálým ustupováním menšinám a snaha o vytvoření "absolutního" práva menšin. 

Poznámka o "chřadnutí demokracie, způsobené technologickými změnami, kdy například pomocí mobilních telefonů lidé získávají informace přes sociální sítě" už je potom ze strany autora naprostým odkopáním a popřením základních demokratických principů o pluralitě názorů, stejně jako jeho povzdech o "podrývání snah Západu o vývoz demokracie", kdy svou vizi demokracie předkládá jako jedinou dogmatickou pravdu.

Zatímco Kingem zatracované vychýlení demokracie "doprava" přes všechny negativní aspekty chrání své občany před nebezpečím zvenčí (pochopitelně jen do jistého bodu), jím upřednostňovaná nová liberální demokracie ubírá na právech občanů stejně (jen lépe skrytě) a k tomu ničí sebe samu zevnitř. Těžko říci, jaký bude stav demokracie v jednotlivých státech za 10, 20 nebo 100 let. Možná budeme svědky konečného stržení jednoho z ramen, možná se nám podaří najít způsob pro trvalé vyvážení, anebo přejdeme na zcela jiný systém. Každopádně bychom si měli vážit toho, že žijeme v jednom z mála období historie lidstva, kdy máme tento vývoj do značné míry ve svých rukách.