Izrael a Židé: Mýty a fakta VI.

Hnutí BDS je institucionalizovanou formou nenávisti proti Židům a Izraeli, která se schovává za deklarovanou podporu Palestinců. Je ale jeho účelem skutečně jejich podpora? Dnešní téma - komu slouží hnutí BDS?

Hnutí BDS, tedy Boycott, Divestment and Sanctions (bojkot, stažení investic a sankce) představuje jednu z nejviditelnějších a největších mezinárodních kampaní zaměřených proti Izraeli. Vyzývá spotřebitele k bojkotu izraelského zboží, instituce k ukončení spolupráce s izraelskými partnery, investory ke stažení kapitálu a státy k uvalení sankcí.

Pro své příznivce je BDS nenásilným lidskoprávním hnutím inspirovaným mezinárodním bojkotem někdejšího apartheidního režimu v Jihoafrické republice. Ve skutečnosti jde ale naopak o kampaň, která neprosazuje kompromis mezi dvěma národy, ale politickou, ekonomickou a kulturní izolaci jediného židovského státu.

Obecně nemusí být bojkot jako nástroj automaticky antisemitský ani nelegitimní. Spotřebitel má právo rozhodnout se, jaké výrobky kupuje, a veřejnost může požadovat, aby firmy nepřispívaly k porušování lidských práv. Problém BDS neleží pouze v použitém nástroji. Spočívá především v rozsahu kampaně, výběru jejích cílů a v politickém obrazu konfliktu, který předkládá jednak černobílé, ale i pokřivené vidění reality.

Co BDS požaduje?

Organizované hnutí vychází z výzvy zveřejněné 9. července 2005, kterou podpořilo více než 170 palestinských organizací. Požaduje ukončení izraelské okupace a kolonizace arabských území, úplnou rovnost arabských a palestinských občanů Izraele a respektování práva palestinských uprchlíků na návrat do jejich někdejších domovů a k majetku. K dosažení těchto cílů vyzývá k širokým bojkotům, stažení investic a mezinárodním sankcím proti Izraeli.

BDS však nezůstává u cíleného tlaku na osady, izraelskou vládu nebo konkrétní firmy zapojené do sporné činnosti. Jeho původní výzva požaduje široký bojkot Izraele a hnutí své kampaně rozšiřuje také na izraelské univerzity, kulturní instituce, umělce, sportovce a mezinárodní firmy obchodující s Izraelem. Právě to jsou kořeny rizika, že se odpovědnost za politické kroky vlády nebo individuální vojenské akce přenesou na celou izraelskou společnost.

Konflikt s jediným viníkem

Základní slabinou BDS je jeho jednostranný výklad konfliktu. Izrael v něm vystupuje především jako kolonizátor, okupant a diskriminační stát, zatímco Palestinci jsou prezentováni téměř výhradně jako pasivní oběti izraelské moci.

V takovém obrazu zůstává málo prostoru pro odpovědnost Hamásu a dalších teroristických organizací, pro útoky proti izraelským civilistům, raketovou palbu, sebevražedné atentáty, únosy rukojmích nebo opakovaně odmítnutá mírová příležitosti. Odpovědnost palestinských politických představitelů za korupci, autoritářství, podněcování nenávisti a vnitřní rozdělení společnosti jsou zatajována nebo obhajována. Mírové řešení nelze postavit na smyšleném příběhu, v němž jedna strana představuje veškeré zlo a druhá nenese žádnou odpovědnost.

Hnutí BDS navíc výslovně používá přirovnání k jihoafrickému apartheidu. To v kampaních funguje jen jako hotový morální rozsudek a zcela ignoruje jak historický vývoj v oblasti, tak opakované mírové nabídky ze strany Izraele a jejich odmítání ze strany arabských představitelů. Jestliže je Izrael vykreslován jako pokračování apartheidního režimu, potom vůbec není cílem hnutí BDS vyjednávání s ním, ale pouze jeho izolace a systémová přeměna pod vnějším tlakem.

Tři požadavky a jeden skrytý cíl

BDS se formálně nevymezuje jako kampaň za jeden nebo dva státy. Tato zdánlivá neutralita však skrývá zásadní problém. Kombinace ukončení okupace, úplné občanské rovnosti a široce vykládaného návratu palestinských uprchlíků i jejich potomků by mohla zásadně změnit demografickou a politickou povahu Izraele.

To samo o sobě neopravňuje k odmítnutí práv palestinských uprchlíků. Je však fér otevřeně říci, že plná realizace těchto požadavků neznamená pouze změnu izraelské politiky. Jejím cílem je konec Izraele jako státu židovského národního sebeurčení.

BDS proto nenabízí přesvědčivou odpověď na klíčovou otázku: jak bude v jeho zamýšleném uspořádání zajištěna kolektivní bezpečnost izraelských Židů, kteří mají hlubokou historickou zkušenost s pronásledováním v postavení menšiny? Výzva hnutí hovoří o palestinském sebeurčení a právech, ale srovnatelně konkrétní závazek k židovskému sebeurčení neobsahuje.

Právě tato absence vyvolává závěr, že cílem hnutí není vedle sebe existující Izrael a Palestina, ale nahrazení současného Izraele jiným státním útvarem. A proč tomu tak je?

Část protiizraelského aktivistického prostředí spolupracuje s organizacemi nebo jednotlivci, kteří terorismus relativizují, prosazují zánik Izraele či udržují kontakty s extremistickými skupinami. Také RIAS upozornil na spolupráci některých aktérů spojených s BDS se skupinami propagujícími násilí nebo udržujícími kontakty na teroristické organizace. A tady je zakopaný pes celého hnutí – pokud hlava (i když skrytá) má za cíl zničení Izraele a je jí ukradený osud Palestinců, začne tak postupně pracovat celé tělo. Spousta naivních BDS aktivistů se tak ve své zaslepenosti a absenci kritického přemýšlení stává užitečnými idioty islamistických teroristických skupin.

Když bojkot postihne Palestince

BDS tvrdí, že ekonomický tlak pomáhá Palestincům. V praxi však přináší opačné důsledky. Nejznámějším příkladem se stal izraelský výrobce SodaStream, jehož závod v průmyslové zóně Mishor Adumim na Západním břehu zaměstnával přibližně 500 Palestinců vedle izraelských Arabů a židovských Izraelců. Palestinsští zaměstnanci tehdy veřejně upozorňovali, že bojkot ohrožuje jejich příjem a že srovnatelně placené zaměstnání by hledali obtížně.

Po přesunu výroby do jižního Izraele přišly stovky palestinských pracovníků o práci. Samotné hnutí však uzavření závodu na okupovaném území označilo za úspěch a argumentovalo, že zaměstnanost nemůže ospravedlnit ekonomické posilování izraelských osad.

Práce v izraelských podnicích nemůže sama legalizovat nebo morálně ospravedlnit chování individuálních osadníků. Zároveň ale není možné přehlížet skutečné palestinské zaměstnance jako pouhé přijatelné oběti politické kampaně.

Případ SodaStream ukázal širší rozpor BDS. Hnutí bojuje proti ekonomické spolupráci, která podle něj normalizuje okupaci, jenže právě společná pracoviště mohou podporovat každodenní kontakt, vzájemnou závislost a praktickou spolupráci. Jejich odstraněním tak dochází pouze k tomu, že konkrétní Palestinci přicházejí o příjem a rozšiřuje se oddělení obou komunit, čímž se oddaluje i řešení konfliktu.

Od politického bojkotu ke kolektivní vině

Riziko antisemitismu roste, když bojkot přestane rozlišovat mezi izraelskou vládou, firmou působící v osadách, univerzitou, umělcem a jednotlivým izraelským či židovským občanem. V takovém případě už nejde o odpovědnost za konkrétní jednání, ale o vylučování na základě národnosti, původu nebo domnělé vazby na Izrael.

Německý Spolkový sněm v roce 2019 odsoudil BDS s odůvodněním, že rozsáhlý bojkot izraelského zboží, umělců, vědců a sportovců vede k označování izraelských občanů židovského vyznání jako kolektivního cíle. Současně je nutné dodat, že šlo o politické usnesení, nikoli právně závazný zákaz, a německé soudy v několika konkrétních případech chránily svobodu projevu a přístup příznivců BDS k veřejným prostorám.

Studie německého monitorovacího centra RIAS z roku 2024 navíc uvádí, že na akcích spojených s BDS byly opakovaně zaznamenány antisemitské výroky, narušování německo-izraelských akcí a útoky či výhrůžky proti kritikům kampaně. Taková zjištění dokládají, že hranice mezi protiizraelským aktivismem a antisemitismem je v tomto prostředí skutečně překračována.

Izolace nepřipravuje mír

BDS nabízí jednoduchý model: čím větší tlak a izolace Izraele, tím blíže bude spravedlnost pro Palestince. Jenže izraelsko-palestinský konflikt není pracovním sporem, v němž stačí ekonomicky přinutit jednu stranu ke změně chování. Je to konflikt dvou národních společností, jejichž obyvatelé mají historické vazby k témuž území, vlastní traumata a oprávněné obavy o bezpečnost.

Široký akademický, kulturní a ekonomický bojkot omezuje právě ty vztahy, které mohou vytvářet prostor pro dialog. Izolace izraelských akademiků, umělců a občanských organizací může zasáhnout také lidi, kteří ostře kritizují vlastní vládu a podporují palestinská práva. Nerozlišující bojkot tak trestá možné partnery míru za politiku, proti které sami vystupují.

Hnutí rovněž neposkytuje realistický plán, jak bude dosaženo izraelské bezpečnosti, odzbrojení teroristických organizací, legitimní palestinské správy nebo vzájemného uznání. Nabízí především nástroj nátlaku proti jedné straně.

BDS není řešením, ale udržováním konfliktu

BDS upozorňuje na reálné problémy: pokračující konflikt, izraelské osady a absenci životaschopné politické perspektivy pro Palestince. Nenásilný ekonomický nebo občanský tlak může být legitimním nástrojem a jeho automatické potlačování by bylo zásahem do svobody projevu.

Pozornost k palestinskému utrpení však sama o sobě nečiní každou strategii správnou. Široký bojkot Izraele může přenášet odpovědnost z vlády na celou společnost, poškozovat palestinské zaměstnance, omezovat společné projekty a vytvářet prostředí, kde se odmítání konkrétní politiky mění v delegitimizaci židovského státu.

V nejradikálnější podobě nepřipravuje BDS dvě společnosti na soužití. Učí jednu stranu, že druhá má být izolována, dokud nepřijme všechny předložené požadavky. To není vyjednávání ani kompromis. Je to představa vítězství jedné strany prostřednictvím mezinárodního nátlaku. S takovými ultimativními nátlaky má i Česko svou krutou zkušenost.

Palestincům dlouhodobě nepomůže svět, který pouze bojkotuje Izrael. Potřebují odpovědné politické vedení, hospodářský rozvoj, bezpečí před vlastními extremisty, funkční instituce a životaschopnou cestu k sebeurčení. Izraelci potřebují jistotu, že palestinská svoboda nebude znamenat další útoky a popření jejich vlastního státu.

Skutečná podpora míru proto nemá začínat otázkou, koho ještě izolovat. Má začínat otázkou, jak posílit lidi a instituce, které dokážou zajistit práva, bezpečnost a národní budoucnost obou stran. BDS na tuto otázku nejenže nenabízí odpověď, ale cíleně proti ní bojuje.

Zdroje:
BDS Call | BDS Movement
Palestinian Civil Society Call for BDS | BDS Movement
TheBDSMovement.pdf
Boycott, Divestment and Sanctions - Wikipedia
Victory for BDS as SodaStream’s last Palestinian workers lose their jobs | The Times of Israel
SodaStream Boycott: At West Bank Factory, Palestinian Workers Reveal What They Think About Their Employer | IBTimes
The cynical use of Palestinian workers in the SodaStream controversy - +972 Magazine
Bundestag verurteilt Boykottaufrufe gegen Israel - Deutscher Bundestag
More and more German courts confirm the right to BDS - The European Legal Support Center (ELSC) %
Klage der antisemitischen BDS-Bewegung abgewiesen | Jüdische Allgemeine
RIAS_Vorlage_PM_BDS