Izrael a Židé: Mýty a fakta V.

Za politicky korektní pojmy a hesla se dá schovat mnohé - skrytou nenávist, snahu o kolektivní obviňování i myšlenku o návratu ke konečnému řešení. Dnešní téma - antisemitismus schovaný za antisionismem.

„Nejsem antisemita, jen antisionista.“ Tato věta se dnes standardně používá levicovými aktivisty jako definitivní odpověď na jakékoli upozornění, že se protiizraelský aktivismus mění v nenávist vůči Židům. Kritika kroků realizace sionismu, izraelské vlády nebo samotného uspořádání izraelského státu skutečně nemusí být automaticky antisemitismem. Často ale působí jako legitimně tvářící se štít latentního antisemitismu.

Antisionismus a antisemitismus nejsou totožné pojmy, ale ani dvě dokonale oddělené oblasti. Mohou existovat nezávisle na sobě, jejich hranice se však někdy, a možná čím dál častěji, překrývají. Antisionismus se stává antisemitismem ve chvíli, kdy přebírá staré protižidovské stereotypy, přisuzuje Židům kolektivní vinu, požaduje pouze po židovském národu, aby se vzdal sebeurčení, nebo přenáší odpor k Izraeli na Židy a židovské instituce po celém světě.

Tato hranice přitom není určována tím, jak se autor výroku sám označuje. Člověk může upřímně tvrdit, že „nemá nic proti Židům“, a přesto používat antisemitské obrazy nebo zacházet s Židy jako s kolektivním představitelem Izraele. O povaze výroku rozhoduje jeho obsah, kontext a dopad, nikoli pouze deklarovaný úmysl.

Co je antisemitismus?

Nejjednodušší definice antisemitismu je předsudky, nepřátelství, diskriminace nebo násilí namířené proti Židům jako národu. United States Holocaust Memorial Museum jej popisuje jako předsudek nebo nenávist vůči Židům a upozorňuje, že se často projevuje prostřednictvím hledání obětního beránka, konspiračních teorií a stereotypů zobrazujících Židy jako nebezpečné pro společnost.

Antisemitismus má mnoho podob. Může být náboženský, rasový, nacionalistický, konspirační, politický i násilný. V minulosti přicházel zejména z nacionalistického socialismu, v současné době zejména z radikální levice a islamistického prostředí, ale může se objevovat (třeba i neúmyslně) i v běžné společnosti. Jeho společným znakem je, že z jednotlivých lidí vytváří údajně jednotný a nebezpečný kolektiv.

Pracovní definice Mezinárodní aliance pro připomínku Holocaustu, známá jako definice IHRA, uvádí, že antisemitismus je určitý způsob vnímání Židů, který se může projevovat nenávistí vůči nim. Zároveň výslovně říká, že kritiku Izraele srovnatelnou s kritikou jiných států nelze považovat za antisemitskou. Mezi možné projevy antisemitismu však řadí kolektivní obviňování Židů za jednání Izraele, používání konspiračních stereotypů nebo popírání práva židovského lidu na sebeurčení.

Co je sionismus a antisionismus?

Sionismus je židovské národní hnutí, jehož hlavním cílem bylo vytvoření a následná podpora židovského státu v historické vlasti židovského národa. Moderní politický sionismus se rozvinul především ve střední a východní Evropě na konci 19. století jako reakce na rostoucí antisemitismus, pogromy a selhání představ, že úplná asimilace zajistí Židům bezpečnost. Moderní sionismus navazoval na mnohem starší židovskou historickou a náboženskou vazbu k zemi Izraele.

Sionismus však nikdy nebyl jedinou ani názorově jednotnou ideologií. Existovaly a existují jeho liberální, socialistické, náboženské, kulturní, revizionistické i další proudy. Sionista může podporovat dvoustátní řešení a ostře odmítat osady. Jiný může prosazovat územní maximalismus. Další chápe sionismus především jako právo Izraele existovat, aniž by podporoval konkrétní izraelskou vládu.

Antisionismus je odpor vůči sionismu. Ani tento pojem ovšem nemá jediný význam. Může označovat historický náboženský nesouhlas některých Židů s vytvořením státu před příchodem Mesiáše, univerzalistické odmítání všech národních států, kritiku etnického nacionalismu, podporu jednoho společného státu pro Židy a Palestince nebo přesvědčení, že vznik Izraele způsobil Palestincům nespravedlnost.

Antisionismus ale může znamenat také snahu Izrael zničit, vyhnat jeho židovské obyvatelstvo nebo odepřít výhradně Židům právo na kolektivní sebeurčení – a to je právě jedno z největších nebezpečí současné doby. Právě proto nelze posuzovat pouze použitá slova, ale je nutné zkoumat, co konkrétní člověk pod antisionismem rozumí a jakými prostředky jej prosazuje. Myšlenka schovaná za nálepkou je mnohem lstivější než myšlenka přímo vyřčená, a proto i nebezpečnější.

Kdy je antisionismus legitimním politickým postojem?

Legitimní je například faktograficky podložená kritika osadníků na Západním břehu, excesů izraelské armády, konkrétních zákonů nebo politiky izraelské vlády. Stejně legitimní je debata o tom, zda má být budoucím řešením jeden stát, dva státy nebo jiný ústavní model, pokud navrhované uspořádání skutečně chrání bezpečnost, občanská práva a sebeurčení obou národů.

Jeruzalémská deklarace o antisemitismu, kterou v roce 2021 předložila skupina odborníků na antisemitismus, židovská studia, Holocaust a Blízký východ, vznikla mimo jiné jako kritická alternativa k definici IHRA. Jejím cílem je jasněji oddělit antisemitismus od legitimní svobody projevu ve vztahu k Izraeli a Palestině. Deklarace definuje antisemitismus jako diskriminaci, předsudky, nepřátelství nebo násilí vůči Židům jako Židům či vůči židovským institucím jako židovským.

Také projekt Nexus, který se zabývá právě průnikem antisemitismu, Izraele a sionismu, upozorňuje, že nesouhlas s izraelskou politikou, ostré charakteristiky Izraele ani nenásilné kampaně za změnu jeho politiky nejsou automaticky antisemitské.

Označovat každou tvrdou kritiku Izraele za antisemitismus by bylo nejen nesprávné, ale i kontraproduktivní. Rozmazávalo by to význam pojmu a mohlo vyvolat dojem, že antisemitismus je pouze účelovou nálepkou používanou k umlčení politických odpůrců. Skutečný antisemitismus by se pak rozpoznával obtížněji.

Kdy se hranice překračuje?

První varovný signál nastává, když se místo konkrétní kritiky používá kolektivní obviňování Židů. Protest před izraelskou ambasádou může být legitimní. Protest před synagogou kvůli rozhodnutí izraelské vlády už přenáší politickou odpovědnost na židovskou komunitu, která dané rozhodnutí neučinila.

Druhým signálem je používání slova „sionista“ jako prosté náhrady za slovo „Žid“. Pokud někdo tvrdí, že „sionisté ovládají média“, „sionisté řídí vlády“ nebo že za válkami stojí „sionistické peníze“, nezabývá se kriticky izraelským nacionalismem. Pouze převádí staré konspirační mýty o židovské moci do přijatelněji znějícího politického jazyka.

Třetím signálem je požadavek, aby se právě Židé jako jediný národ vzdali práva na sebeurčení. Je legitimní mít jako názor odmítání všech národních států a prosazování univerzálního občanského uspořádání. Je ale obtížné obhájit, proč by právo na národní stát měli mít Češi, Poláci, Ukrajinci, Arabové či Palestinci, ale nikoli Židé. Nexus považuje za antisemitské zacházet s Izraelem negativně na základě tvrzení, že pouze Židům má být odepřeno právo definovat se jako národ a uplatňovat nějakou formu sebeurčení.

Čtvrtým signálem je dehumanizace. Izrael může být kritizován za konkrétní vojenskou operaci nebo údajné porušení práva. Když je však vykreslován jako nadpřirozeně zlá síla, která řídí svět, vyvolává války, ovládá vlády nebo pije krev palestinských dětí, vracejí se klasické protižidovské obrazy v novém kontextu.

A konečně se hranice překračuje, pokud antisionismus vede k vylučování jednotlivých Židů z veřejného nebo akademického prostředí. Židovský student nesmí být nucen odsoudit Izrael jako podmínku přijetí do akademické obce, židovský obchod nesmí být pomalován, protože prodává izraelské zboží. Ani předpoklad, že každý Žid je automaticky sionista, nebo že každý sionista schvaluje všechny kroky izraelské vlády, není legitimní politickou analýzou.

Když se politický konflikt přenese na Židy ve světě...

Po útoku Hamásu ze 7. října 2023 a následné válce v Gaze vzrostl počet antisemitských incidentů v řadě zemí. Britský Community Security Trust zaznamenal v roce 2024 celkem 3 528 antisemitských incidentů, druhý nejvyšší roční počet v historii jeho sledování. Organizace uvedla, že konflikty spojené s Izraelem opakovaně vyvolávají protižidovské reakce v Británii a že zvýšená úroveň incidentů přetrvala po celý rok 2024.

Významná je i časová souvislost. CST zaznamenal prudký nárůst protižidovské nenávisti bezprostředně po útoku Hamásu, tedy ještě před rozsáhlou izraelskou vojenskou reakcí v Gaze. To naznačuje, že část nepřátelství nebyla pouze reakcí na počet palestinských obětí nebo na konkrétní izraelskou operaci. Konflikt spíše vytvořil příležitost k projevení již existujících protižidovských postojů.

Podobný mechanismus byl viditelný na některých univerzitách. Zpráva Brandeis University založená na průzkumech a rozhovorech s židovskými studenty popsala, že protiizraelská atmosféra ovlivnila jejich vztahy, studium a pocit sounáležitosti. Někteří studenti se vyhýbali debatám o Izraeli nebo skrývali svou židovskou identitu, přestože jen menší část čelila konkrétní fyzické hrozbě.

ADL ve své zprávě o amerických kampusech za akademický rok 2023 až 2024 zaznamenala případy obtěžování, vandalismu a napadení i tlak na židovské instituce Hillel a Chabad. Sama přitom upozorňuje, že protiizraelská aktivita není vždy antisemitismem. Problém nastává, pokud jsou židovští studenti či organizace podrobováni kontrole, vylučování nebo útokům kvůli skutečnému či domnělému vztahu k Izraeli.

Amsterdam a Melbourne: proč je kontext důležitý

Události v Amsterdamu ve dnech 7. a 8. listopadu 2024 ukazují, proč je potřeba vyhnout se jednoduchým příběhům. Před a po zápase Ajaxu s Maccabi Tel Aviv došlo k násilí, při němž část fanoušků Maccabi strhávala palestinské vlajky, ničila majetek a skandovala protiarabská hesla. Po zápase však byly skupiny izraelských fanoušků cíleně vyhledávány a napadány; nizozemští představitelé útoky odsoudili jako antisemitské. Pozdější společné hodnocení amsterdamských úřadů popsalo události jako toxickou kombinaci antisemitismu, hooliganismu a hněvu spojeného s konfliktem na Blízkém východě.

Odsouzení rasistických projevů části izraelských fanoušků je oprávněné. Nemůže ale ospravedlnit organizované vyhledávání a napadání lidí proto, že jsou Izraelci nebo Židé. Přesně zde se protest proti konkrétnímu jednání mění v kolektivní odvetu. Jeden projev nenávisti se nesmí stát omluvou pro jiný.

Ještě názornější je žhářský útok na synagogu Adass Israel v Melbourne z 6. prosince 2024. Australské úřady jej později vyšetřovaly jako teroristický útok a osoby podezřelé z přímého založení požáru byly postupně obviněny. Synagoga přitom patřila ke komunitě známé svým nesionistickým až antisionistickým zaměřením. Útok tak ukazuje základní absurditu kolektivní nenávisti: pachatelům často nezáleží na skutečných politických názorech konkrétních Židů. Stačí, že jde o židovskou instituci.

Proč věta „antisionismus nikdy není antisemitismus“ selhává

Selhává proto, že z politického pojmu vytváří automatickou imunitu. Stačí vlastní nenávist označit za antisionismus a jakákoli další debata má být ukončena. Jenže předsudek se nemění v legitimní kritiku pouhou změnou slovníku.

Když jsou „sionisté“ obviňováni z ovládání médií a bank, jde o starý konspirační stereotyp. Když jsou Židé na druhém konci světa činěni odpovědnými za izraelskou vládu, jde o kolektivní vinu. Když se synagoga stane terčem „protestu proti Izraeli“, dochází k záměně židovské komunity za cizí stát. Když je židovský student přijatelný jen tehdy, pokud se veřejně zřekne Izraele, jde o diskriminační test politické čistoty.

Antisionismus je často i kontraproduktivní vůči Palestincům, jimž měly původní úmysly aktivistů pomáhat. Bojkot zboží z oblastí Judeje a Samaří (Západního břehu) často dopadá na palestinské Araby, kteří jsou aktivními a vděčnými zaměstnanci izraelských podniků. Snaha o způsobení škody Izraeli tak dopadá na samotné Palestince, a z původní myšlenky tak zůstává jen čirá nenávist bez racia. To si většina západních aktivistů ve své hysterii ani není schopna uvědomit.

Rozdíl existuje, ale hranice není neprůchodná

Antisionismus nemusí být a priori antisemitismem. Kritika určitých prvků může být legitimní, důležitá a morálně nutná. Označovat ho bez dalšího za nenávist vůči Židům by poškozovalo svobodu debaty i samotný boj proti antisemitismu.

Absolutní věta, že antisionismus nemůže být antisemitismem, je dlážděnou cestou do pekla. Může se jím stát, a čím dál častěji se jím prokazatelně stává. Dochází k tomu, když Izrael přestane být předmětem politické kritiky a stane se zástupným označením pro Židy a Izraelce, když se staré konspirační mýty převléknou do jazyka antisionismu nebo když je konflikt přenášen na synagogy, židovské školy a jednotlivé Židy.

Nejspolehlivějším měřítkem proto není nálepka, kterou člověk používá, ale principy, jež skutečně uplatňuje. Uznává bezpečnost, důstojnost a kolektivní práva jak Palestinců, tak Židů? Rozlišuje mezi izraelskou vládou, izraelskými občany a Židy ve světě? Kritizuje konkrétní rozhodnutí a instituce, nebo vytváří obraz jednotného nepřítele?

Legitimní kritika hledá odpovědnost a řešení. Antisemitismus, schovaný za štít antisionismu, hledá Žida, kterému lze připsat vinu. Právě v tomto rozdílu vede hranice, kterou žádná politická nálepka nedokáže vymazat.

Zdroje:
What Is Antisemitism - United States Holocaust Memorial Museum
What is antisemitism? | IHRA working definition
About the IHRA Working Definition of Antisemitism | ADL
Zionism | Definition, History, Movement, & Ideology | Britannica
Jerusalem Declaration on Antisemitism
The Nexus Document - Nexus Project
Nexus-Guide-10-9-24.pdf
Antisemitic Incidents 2024 – CST Publications – CST – Protecting Our Jewish Community
Campus Voices: Jewish Students’ Experiences of Antisemitism at US Colleges | Antisemitism | Cohen Center for Modern Jewish Studies | Brandeis University
Anti-Israel Activism on U.S. Campuses, 2023-2024 | ADL
Significant Increase in Campus Anti-Israel Activity Marked by Support for Terror and Incidents Targeting Jewish Students, ADL Report Finds | ADL
Verklaring over het geweld in Amsterdam op 7 en 8 november 2024 | Nationaal Coördinator Antisemitismebestrijding
Victorian JCTT charge third alleged Melbourne synagogue arsonist | Australian Federal Police