Izrael a Židé: Mýty a fakta IV.

Civilisté jsou oběťmi na obou stranách izraelsko-palestinského konfliktu. Proč je to na jedné straně označováno jako genocida a na druhé jako oprávněný odpor? Dnešní téma - civilní oběti a realita války v Gaze.

Jedním z nejvýbušnějších tvrzení v debatě o válce v Gaze je představa, že Izrael úmyslně zabíjí palestinské civilisty, protože Palestince nenávidí a chce se jich zbavit. Tato absurdní myšlenka byla v posledních letech překována až do paranoidní představy, že Izrael v Gaze páchá genocidu. Na opačné straně pak stojí argument, že násilí proti izraelským civilistům lze omluvit jako „legitimní odpor“. Oba pohledy vytvářejí nebezpečně zavádějící obraz: na jedné straně stát údajně vedený nenávistí, na druhé straně násilí, které má být vzhledem k historickým křivdám pochopitelné a ospravedlnitelné.

Do této logiky zapadá podle islamistických propagátorů a jejich aktivistických posluchačů na Západě i další slogan: Kdo podporuje Izrael, podporuje zabíjení Palestinců. Takové tvrzení staví veřejnost před falešnou, černobílou volbu – buď se člověk postaví za Izrael a přehlíží tím palestinské oběti, nebo projeví soucit s Palestinci a tím zpochybní právo Izraele bránit své obyvatele. Obojí je špatně.

Ve skutečnosti lze současně zastávat čtyři postoje:

1) podporovat právo Izraele na existenci a jeho bezpečnost;
2) odsoudit terorismus Hamásu a podporovat právo proti němu bojovat;
3) požadovat ochranu palestinských civilistů;
4) kriticky posuzovat konkrétní postupy obou stran.

Tyto postoje se nevylučují. Naopak, teprve jejich spojení vytváří morálně i argumentačně konzistentní pohled.

Gaza je mimořádně obtížné bojiště

Válka ve městě patří k nejnebezpečnějším formám ozbrojeného konfliktu. Bojovníci, civilisté, vojenské cíle a životně důležitá infrastruktura se nacházejí ve stejné oblasti. Útoky vedle přímých obětí ničí vodovody, energetické sítě, nemocnice, komunikace a zásobování. Mezinárodní výbor Červeného kříže upozorňuje, že městská válka obecně způsobuje civilnímu obyvatelstvu podstatně větší škody, než boj v otevřeném terénu a její následky mohou přetrvávat roky až desetiletí.

Gaza tento problém násobí svou hustou zástavbou, vysokým počtem obyvatel a rozsáhlou sítí tunelů. Hamás navíc není konvenční armádou, která by bojovala v jasně označených uniformách z oddělených vojenských základen. Jeho bojovníci a infrastruktura jsou záměrně rozptýleni v civilním prostředí. To zásadně komplikuje rozlišování mezi vojenským cílem a civilním objektem.

Existují mnoho doložených případů, kdy palestinské ozbrojené skupiny skladovaly zbraně nebo působily v rámci civilních zařízení. Izrael a Spojené státy rovněž předložily informace o tunelech a aktivitách Hamásu pod nemocničními areály. Například pozdější investigativní zjištění podpořila závěr, že Hamás využíval nemocnici Al-Šífa jako krytí a že se pod ní nacházely tunely a sklady zbraní.

Civilní objekt se může stát vojenským cílem, ale...

Mezinárodní humanitární právo je v tomto ohledu poměrně jasné. Strany konfliktu musí vždy rozlišovat mezi civilisty a bojovníky a útoky smějí směřovat pouze proti bojovníkům a vojenským cílům. Civilista ztrácí ochranu před přímým útokem jen po dobu, kdy se přímo účastní bojů.

Podobný princip platí pro budovy. Škola, nemocnice nebo obytný dům jsou civilními objekty. Pokud jsou však skutečně používány k vojenské činnosti, mohou za určitých podmínek získat charakter vojenského cíle. Ani poté ale není útok automaticky přípustný. Musí přinášet konkrétní vojenskou výhodu, musí respektovat proporcionalitu a útočící strana musí přijmout uskutečnitelná opatření k omezení civilních škod.

To je důležité – Hamás nemůže získat imunitu tím, že umístí bojovníky nebo zbraně mezi civilisty. Používání civilního obyvatelstva a chráněných objektů ke krytí vojenské činnosti je závažným porušením pravidel války. Je fér říci, že toto porušení jednou stranou ale nezbavuje druhou stranu jejích vlastních povinností. Odpovědnost Hamásu za ohrožování civilistů a odpovědnost Izraele za volbu prostředků a způsobu útoku mohou existovat současně. Jak se k tomu tedy Izrael staví?

Varování civilistů – významná složka izraelského boje

Izrael používá k varování obyvatel Gazy různé nástroje: letáky, telefonní hovory, textové zprávy, veřejná oznámení, evakuační mapy a v některých konfliktech také široce diskutovanou metodu „klepání na střechu“, při níž menší munice varuje před následným útokem. Izraelská armáda rovněž uvádí případy, kdy byl útok kvůli přítomnosti civilistů odvolán.

Tato opatření jsou relevantním dokladem toho, že součástí izraelských postupů je snaha minimalizovat civilní ztráty v mimořádně obtížném prostředí Gazy. Nelze proto tvrdit, že každý izraelský útok vychází z prostého úmyslu zabíjet Palestince. Izraelský systém informování je rozsáhlý a výrazně medializovaný, přesto bývá často z tohoto diskurzu vylučován, případně je upozaďován jeho význam. Objektivní závěr je jednoznačný – izraelská varování a rušení některých útoků jsou významnými opatřeními na ochranu civilistů a odporují představě, že jediným cílem je zabíjení Palestinců.

V debatě se často objevuje údaj o poměru zabitých civilistů a bojovníků Hamásu. Izrael v různých obdobích uváděl poměr přibližně jednoho až dvou civilistů na jednoho zabitého bojovníka a prezentoval jej jako relativně nízký vzhledem k náročnosti městské války. Jiné analýzy však docházejí k podstatně vyššímu podílu civilních obětí. Výsledky ale závisí na demografickém modelování a na použitých předpokladech, nikoli na úplném individuálním určení statusu každé oběti. Problém je v tom, že „státní“ palestinské zdravotnické statistiky z Gazy většinou nerozlišují mezi civilisty a bojovníky, zatímco izraelské údaje o zabitých členech Hamásu nejsou úplně veřejně ověřitelné. Spory se vedou také o to, koho strany označují jako bojovníka a jak jsou evidovány osoby pohřešované pod troskami. Vzhledem k nedostatečné ověřitelnosti a složitému oddělování civilistů od militantních bojovníků se musí veškeré závěry brát s dostatečnou rezervou.

Útok na civilisty není „odpor“

Druhé nebezpečné tvrzení představuje omlouvání úmyslných útoků na izraelské civilisty jako pochopitelné a obhajitelné formy odporu. Historické křivdy, okupace, blokáda ani nerovnováha sil nemění základní pravidlo: civilisté nesmějí být záměrně napadáni.

Dne 7. října 2023 Hamás a další palestinské ozbrojené skupiny útočily na izraelské obce, domy a civilní shromáždění. Bylo zabito přibližně 1 200 lidí, z nichž nejméně 800 byli civilisté, a přes 250 osob bylo odvlečeno do Gazy jako rukojmí. Na několika místech došlo ke znásilňování a rukojmí byli v zajetí vystaveni sexuálnímu násilí a mučení.

Mezinárodní humanitární právo nepřipouští výjimku, podle níž je civilista legitimním cílem, pokud žije v zemi, jejíž vládu útočník považuje za utlačovatelskou. Základní pravidlo rozlišování stanoví, že útoky mohou být vedeny proti bojovníkům, nikoli proti civilistům.

Útok na vojenský cíl a úmyslný útok na rodinu v jejím domě nejsou dvě varianty stejného „odporu“. Úmyslné vraždění civilistů, braní rukojmích a neřízené raketové útoky na města jsou válečnými zločiny. Pokud je začneme omlouvat politickým cílem, otevíráme cestu k legitimizaci prakticky jakéhokoli terorismu kdekoliv na světě. Krátkozrakost propalestinských aktivistů, kteří si tento sebezničující paradox při podpoře Hamásu neuvědomují, je pro Západ obrovským nebezpečím.

Totéž platí pro přenášení konfliktu mimo region. Židovská škola, synagoga, restaurace nebo civilista v evropském městě nejsou náhradním cílem za izraelskou vládu. Útok na ně není solidaritou s Palestinci. Je to uplatnění kolektivní viny a přeměna zahraničního konfliktu v teror proti nevinným lidem. Teror, proti kterému se musí i Západ zcela jednoznačně vymezit a aktivně proti jeho podpoře a omlouvání bojovat.

Podpora Izraele není souhlas s každým rozhodnutím jeho vlády

Podporovat Izrael znamená především uznávat jeho právo existovat, chránit své obyvatele a bránit se ozbrojeným útokům. Řada právních odborníků označila útok ze 7. října za ozbrojený útok zakládající izraelské právo použít sílu v sebeobraně, a to i proti nestátnímu aktérovi.

Podpora práva Izraele na obranu však nemusí být automatickou podporou každé bomby, každého politického rozhodnutí nebo každého výroku izraelského představitele. Stejně jako podpora Ukrajiny nevyžaduje souhlas s každým krokem ukrajinské vlády. Podpora existence Izraele neznamená zřeknutí se kritického myšlení.

Izrael má právo zničit bezprostřední vojenskou hrozbu, osvobodit rukojmí a chránit své obyvatelstvo. Současně musí každý konkrétní útok splňovat pravidla války a případná porušení by měla být nezávisle vyšetřena.

Zcela zásadním a neoddiskutovatelným požadavkem na mír v oblasti musí být odstranění Hamásu. Hamás svou strategií, útoky na Izrael, držením rukojmích a působením mezi civilisty zásadně přispívá k pokračování války a izraelských vojenských operací. Jeho odzbrojení a odstranění jeho politického a společenského vlivu by eliminovalo hlavní bezprostřední důvod izraelských operací a otevřelo by cestu k dalším diplomatickým řešením blízkovýchodních problémů. Bez ukončení terorismu Hamásu není realistická cesta k bezpečnému Izraeli ani k obnově Gazy.

Samo o sobě by to však nevyřešilo izraelsko-palestinský konflikt v jeho komplexnosti. Zůstaly by otázky správy Gazy, její obnovy, bezpečnostních záruk, kontroly hranic, palestinské politické reprezentace, izraelských osad na Západním břehu a budoucí palestinské státnosti. Také izraelská vláda nese odpovědnost za to, zda vojenskou sílu spojí s realistickým politickým plánem.

Právo na obranu a ochrana civilistů musejí platit současně

Izrael nevede válku v prázdném prostoru. Čelí organizaci, která úmyslně a opakovaně porušovala zásady konvenční války, napadala civilisty, držela rukojmí, odpalovala rakety na města, budovala vojenské zázemí uvnitř hustě osídleného území a využívala civilní infrastrukturu i civilní obyvatelstvo jako aktivní štít. Představa, že Izrael může tuto hrozbu ignorovat, není mírovým řešením. Je požadavkem, aby stát přestal chránit své obyvatele.

Zároveň platí, že úmyslný útok na civilisty není legitimní odpor, ať se odehrává v kibucu, na hudebním festivalu, v autobuse, synagoze nebo na ulici evropského města.

Podpora Izraele neznamená podporu zabíjení Palestinců. Znamená podporu bezpečného židovského státu, porážku teroristické organizace a naději v budoucí mírové vztahy, v nichž Izrael nebude opakovaně napadán. Stejný postoj může požadovat ochranu palestinských civilistů, odpovědnost za nezákonné útoky a politickou budoucnost, která nebude Palestince držet ve věčné válce.

Právě mezi těmito dvěma principy vede jediná cesta, která může skončit jinak než dalším kolem teroru, odvety a smrti.

Zdroje:
Reducing Civilian Harm in Urban Warfare: A Commander’s Handbook | ICRC
Urban warfare and violence | ICRC
What is the evidence for Hamas using schools and hospi...
Customary IHL - Rule 1. The Principle of Distinction between Civilians and Combatants
Distinction: Protecting Civilians in Armed Conflict | International Committee of the Red Cross
Principle of distinction in the law of armed conflicts » ICTR/ICTY/IRMCT Case Law Database
Background How is the IDF Minimizing Harm to Civilians in Gaza? | IDF
What Is Israel’s Protocol for Warning Civilians Before...
What is the reported civilian-to-combatant death ratio...
Frontiers | Comparative analysis and evolution of civilian versus combatant mortality ratios in Israel-Gaza conflicts, 2008–2023
Gaza Fatality Data Has Become Completely Unreliable | The Washington Institute
How did the civilian-to-combatant death ratio in the 2...
a-hrc-56-crp-3.pdf
‚Clear and convincing information‘ that hostages held in Gaza subjected to sexual violence, says UN Special Representative | UN News
Israel – Hamas 2023 Symposium – Israel’s Right to Self-Defence against Hamas - Lieber Institute West Point
„International Law, Self-Defense, and the Israel-Hamas Conflict“ by Eric A. Heinze
Does Israel have the right to self-defence – and what are the restrictions? – EJIL: Talk!