Příchod Židů do Palestiny definici kolonializmu nesplňuje.

Kolonialismus představuje rozšiřování svrchovanosti určitého národa na teritorium a lid mimo vlastní hranice, často za účelem zlepšení vlastní ekonomiky prostřednictvím využívání domorodých přírodních zdrojů, pracovní síly a místního trhu. V tomto ohledu má kolonialismus vztah k říši (impériu).

Takže židé neměli impérium, které se rozšiřovalo mimo vlastní hranice. Taky ten účel stěhování byl jiný.

Jinak je trochu nesmyslný spor o historických kořenech. Židé příchozí do Palestiny po 1sv. válce z Evropy, Blízkého východu a Afriky jsou potomci emigrantů z Judei namíchaní s obyvatelstvem hostitelských zemí, Palestinci jsou potomci obyvatel Judei namíchaní s příchozími Araby. Geneticky mají Palestinci k původním obyvatelům Judei blíž než aškenázové z Evropy, kulturně ale dál.

Palestinci jako národnost existuje od roku 1967. Do té doby taková národnost neexistovala. Pelištejci- Palestinci byli středomořským národem, který se usadil na pobřeží Kanaánu v roce 1100 před. naším. letopočtem. Do Kanaánu přišli z oblasti Kréty. Jejich stopa v dějinách mizí po drtivém úderu Asyřanů a Babylóňanů na biblické země v roce 604 před naším letopočtem. Pelištějci nemají žádnou spojitost s arabským národem, pouštním lidem, který se vynořil z Arabského poloostrova v roce 632 našeho letopočtu. Ve větších městech, jako byl Betlém, Nazaret nebo Jeruzalém, žily Židé a křesťané,, zatímco v městech Tsfat, Tiberias, Jericho, Hebron žili stále jenom Židé. Židé. Židé v Palestině žili prokazatelně od 9. století př. n. l., a nikdy zcela toto místo neopustili. Židé měli království jak dokazuje nejstarší mimobiblická zmínka o Izraeli pochází z roku 1208 př. n. l. je zaznamenána na tzv. Merenptahově stéle (též Izraelská stéla), což je velká žulová deska vztyčená egyptským faraonem Merenptahem. Tento starověký text oslavuje faraonovo vojenské tažení v Kanaánu a vítězství na Izraelem. Jde o vůbec první známé použití slova „Izrael“ v historických pramenech mimo samotnou Bibli

Příběh začíná na konferenci v San Remu v dubnu 1920, která je často uváděna jako skutečný právní zrod židovského národního domova. Právě zde Spojenecká nejvyšší rada (Velká Británie, Francie, Itálie a Japonsko) přijala Balfourovu deklaraci z roku 1917 jako závazné mezinárodní právo a výslovně pověřila Británii zřízením „národního domova židovského národa“ na území známém jako Palestina. Společnost národů v roce 1922 oficiálně svěřila správu nad Palestinou o rozloze 120 000 km/2 patřící do roku 1918 Osmanské říši, které se zřekla nároku na uvedené území.V Británi, . Důvodem byl skutečnost, že nepatřila žádnému státu, jednalo se o území pusté a řádce osídlené a nebylo ji tedy možné nějakému státu přidělit a hlasy 60 států světa rozhodla, že bude domovinou Židů, protože Židé byli původní obyvatelé palestiny a po dobu 2 000 let k ní neztratili vztah. Arabové byli přistěhovalci, nebyli to původní obyvatelé. Palestinu nevlastnili nikdy nepřerušovaně a kontinuálně . Na žádost Arabů v roce 1920 u z uvedeného území vyčlenila území o rozloze 89 342 km/2. V této rozsáhlé oblasti bylo židovské osídlení a nákup pozemků fakticky zakázáno. Vzniklo Jordánsko, kde žije 77% Arabů - Palestinců. . Dne 29. listopadu 1947 Valné shromáždění rozhodlo o rozdělení zbytku Palestiny , těsnou dvoutřetinovou většinou na dva státy Židovský a Arabský. Liga 19 Arabských zemí vytvořená v roce 1945 vznik svého státu odmítla a a otevřeně vyhlásila, že nepřipustí existenci samostatného židovského státu v Palestině, což trvá do současnosti. Izrael má dnes z mandátního území Palestina, území o rozloze 22 145 km² z toho 13 000 km/2 , což je přes 60 % území státu. Izraele je Negevská poušť. V Palestině již existují státy Izrael a Jordánsko, přičemž původní mandát byl již rozdělen tak, aby uspokojil arabské nároky. Pokud se 80 % „Palestiny” stalo arabským státem mezi lety 1922 a 1946, na základě čeho je zbývajících 20 % nyní považováno za území, které musí být dále rozděleno?

Po antisemitské Dreyfussově aféře ve Francii, při jeho veřejném zostuzení byl přítomen Žid Theodor Herzl narozený v Maďarsku, žijící ve Vídni, který došel k závěru, že antisemitismus je zlo, které nelze vymýtit a aby židé mohli žít jako svobodní lidé, musí se spojit a vytvořit národ v zemi, ze které Židé vzešli a to v Palestině. Na základě této ideji se sešel v Bazileji v roce 1897 židovský kongres složený z významných židovských osobností a založil hnutí, které si dalo název sionismus. Jeho hlavní cílem bylo vytvořit pro Židy domovinu v Palestině. Do Palestiny začínají přicházet Židé, zejména z Ruska. Přicházejí v několika vlnách od roku 1881 do současné doby. V roce 1900 jejich počet dosahuje čísla 50 000. V Palestině v té době působí židovští nákupčí, kteří z peněz Sionistické organizace (do které přispívali filantropové, např. Rothschild či baron Hirsche), nakupují půdu od bohatých arabských velkostatkářů, kterým hebrejské zlato přišlo vhod a nákupčím prodávají bezcennou, neúrodnou půdu, zejména bažiny plné krys a štírů. Židé brzo dochází k závěru, že není v silách jednotlivce tuto půdu zúrodnit a zakládají kibuce (družstva), kde přidělená půda patří skupině lidí. Protože každá ruka při zúrodňování bažin je třeba, v kibucu se vytváří mateřské školky, které se starají o malé děti, aby ženy mohly pracovat při zúrodňování země. Židům se nezměrným úsilím daří bažiny odvodnit, zúrodnit, tak, že přináší užitek. Vznikají zde obydlené osady. V Palestině je v roce 1909 vybudované první židovské město Tel Aviv. (Pahorek jara)

Když něco píšete o historii, tak aspoň ze znalosti věci

Dobrý den, děkuji za Vaše komentáře, ale trochu mi uniká jejich smysl... účelem mých článků je poskytnout široké veřejnosti základní pohled na hlavní předsudky a mýty kolem Židů a Izraele, a jednoduchými argumenty a fakty je vyvracet. Vy jdete do obdivuhodného detailu, který je ale pro účely blogu nepoužitelný, takto hluboce faktografické texty budou číst jen skuteční fanoušci a lidé, co o to mají hlubší zájem. Pro 99 % čtenářů budou všechna tato čísla jen repelentem. To je účel knih, a ne blogů. Detailní informace musí čtenáři hledat u Čejky, Johnsona nebo Kruppa, ne zde.

Kromě toho nevidím, v čem se faktograficky můj obecnější extrakt, určený pro široké publikum, liší od vašeho detailního popisu? Dle mého říkáme to samé...

mno, legální nákupy půdy, zemědělská práce, a budování institucí, co si vlastně myslíte, že ti kolonialisti obecně prováděli?

možná že počátky španělské kolonizace byly čistá brutalita a epidemiologická apokalypsa, ale pozdější praxe vypadala úplně jinak. Taková japonská kolonizace Koreje se vyznačovala všemi třemi vašemi rysy, ještě navíc usilovnou industrializací, a stejně si lásku korejského lidu Japonci nezískali

Vážně chcete přirovnávat postupné židovské stěhování (které bychom ročně napočítali v promilích) na palestinské území z přelomu 19. a 20. století ke španělskému kolonialismu???

Židé měli dost starostí s tím, aby se na nových pozemcích uživili, a na nějaké násilné zabírání neměli prostředky, vybavení ani energii. A o tom, že to příležitostně způsobovalo problémy s původními arabskými nájemníky, se ve článku zmiňuji.

Výborný článek a zasloužená karma

Děkuji