Dopravní přestupky v nouzovém stavu

V posledních měsících jsme prožili jednu z nejhlubších krizí novodobých dějin. V době nejpřísnějších zákazů a omezení ulice vypadaly jako ve slavném románu Den Trifidů. 

Ne že by ulice úplně zely prázdnotou, ale ruch na nich od toho neměl daleko. Silniční provoz se co do své intenzity vrátil do první poloviny minulého století. Jen s tím rozdílem, že tehdy taková hustota byla normální, zatímco nyní šlo o něco zcela výjimečného až bizarního. Každý těžkou dobu snášel po svém a to se také projevovalo v odlišném chování lidí v silničním provozu, zejména v chování řidičů motorových vozidel.

Mnoho řidičů zvolnilo. Přišlo jim, že pokud se nacházíme v nouzovém stavu, je třeba chovat se zodpovědněji a disciplinovaněji než obyčejně. Také to vyplývalo z jakési potřeby semknout se, více si pomáhat, být k sobě navzájem ohleduplnější a lépe tak společně překonat těžkou dobu.  Tito řidiči si také uvědomovali, že je třeba co nejvíce minimalizovat možnost dopravní nehody. Protože záchranáři jsou teď potřeba jinde. A i bez lidí zraněných při dopravních nehodách toho mají „plné kecky“. 

Naopak někteří řidiči brzy zjistili, že nejen že silnice jsou skoro prázdné, ale ani policie není k vidění. A tak začali mít pocit, že je vše dovoleno a podle toho se začali chovat. Přestali dodržovat základní pravidla, v první řadě rychlostní limity, rovněž příkazy dopravních značek a světelných signálů. Z médií se dozvěděli, že neprobíhají správní řízení a nabyli tak dojmu, že se záznamy z kamer a radarů nikdo nepracuje. A tak začaly padat rychlostní rekordy, některým řidičům se zdařilo překročit nejvyšší dovolenou rychlost i o více než 100 km/h. Nikdo je při tom nenachytal, a tak to rádi zopakovali. 

Nyní nouzový stav již neplatí a zmínění řidiči pravděpodobně žijí v iluzi, že co bylo, to bylo, a jejich hříchy, spáchanými v době nouzového stavu, se už nikdo zabývat nebude. Mnoho z nich ale prožije hlubokou deziluzi. Všechny kamery a další automatizované systémy, které hlídají dodržování pravidel silničního provozu, byly v plném provozu i v době nouzového stavu. Taky, proč by je někdo vypínal. Správní orgány teď zažijí nápor v podobě vysokého počtu projednávaných případů. Asi budou mít značná zpoždění, ovšem stačí jim do jednoho roku od spáchání přestupku zahájit správní řízení a roční promlčecí lhůta se přeruší a začne běžet nová, opět roční lhůta. 

Vyhlášení nouzového stavu s sebou přináší řadu mimořádností. A taky znamená, že tresty za přestupky a trestné činy jsou automaticky vyšší, než za normálních okolností, kdy nouzový stav vyhlášen není. A to výrazně. A tedy jak správní orgány, tak soudy musí při stanovování výše trestu přihlížet k tomu, že delikt byl spáchán v době nouzového stavu. Analogii můžeme hledat v nedávno padlých rozsudcích, kterými byl například zloděj pěti housek poslán na rok a půl do vězení nebo zloděj zubních past na dva roky. Oba své činy spáchali v době nouzového stavu a oba tresty jsou nepodmíněné. S dopravními přestupky to nebude jinak.