Perly světové literatury - proč jim nerozumím? Část I.

Dal jsem si za cíl přečíst ty opravdu zásadní knihy české i zahraniční. Jak to dopadlo? Inu, jsem rozpačitý.

I když nejsem literaturou zcela nepolíbený, opravdové těžké váhy knižního světa mi zatím unikaly. Snad za tím byla obava z nepochopení či hrůza z několikaset stránkových obrů. Vloni však uzrál čas, políbil jsem ženu a děti a pustil se do nich.

První přišel na řadu W. Golding a Pán much. Příběh z neurčité doby o krutosti a stádním chování. Po pravdě, celkem obyčejná knížka.

Další byl G. C. Marquez a Sto roků samoty. Tady jsem vydržel asi do čtyřicáté strany, poté co za oknem děti letěly na létajícím koberci jsem to vzdal. Magický realismus vážně není pro mne.

E. A. Poe a jeho životní dílo Havran. To je jiná káva. Už počáteční verše

"Oné noci, sláb a znaven, hlavu těžkou jako kámen, do prazvláštních starých spisů byl jsem zrovna ponořený. O půlnoci chmurné, temné, náhle ťukot probere mne, zaklepání velmi jemné - těžkých dveří tiché chvění. Povídám si: "Někdo přišel navštívit mne po setmění. Návštěva - nic víc to není."

mi někde v hlavě rozezněly výstražný zvonek, že to asi nebude kategorie typu přečti a po právu zapomeň. Příběh o autorově zemřelé lásce Leonoře je temný, plný strachu a pesimismu. Příjemná změna oproti všudypřítomnému optimismu, který je povinnou maskou dnešní doby, kdy ten kdo se neusmívá jako imbecil a nesrší od rána do večera dobrou náladou je považován za podivína a je posunován na okraj zájmu.

Arnošt Lustig a Motlitba pro Kateřinu Horovitzovou. Z toho jsem měl předem trochu obavy, autor známý svým zaměřením na téma holocaustu a perzekuce židů. Navíc v osobním životě protivný chlapík, který každému tykal a nadával a dotyční to přecházeli, protože to je přeci pan Lustig!! No a co, sprosťák je prostě sprosťák i kdyby psal jako Shakespeare.

No a knížka? Povídka vhodná jako výplň sobotní přílohy novin na pokračování.

Viktor Hugo a Chrám Matky Boží v Paříži. Příběh ze středověké Paříže, který by se dal zrátit na polovinu, kdyby autor netrval na podrobném popisu každého baráku na pěti stranách. Celkem realistické zobrazení života lůzy ve městě, které si rádo hraje na pupek Evropy a jeho obyvatelé ohrnují nos nad každým kdo žije na východ od (ráje) něj.

Romain Rolland - Petr a Lucie. Tak tady vážně nevím proč se tento brak ocitá pravidelně ve školní povinné četbě. Příběhů o chudém děvčeti a chlapci z bohaté rodiny jsou plné regály v rubrice Večery pod lampu a jiné odpadní literatuře.

To be continued.....